Svátek práce vznikl v reakci a vzpomínce na události, které proběhly v roce 1886 v Chicagu, kde se 1. května pod vedením odborů a anarchistů uskutečnila jednodenní stávka. Této stávky, kterou vyhlásil anarchistický deník The Alarm a která byla krvavě potlačena, se tehdy dle odhadů zúčastnilo až půl milionu dělníků.
Ti bojovali za lepší pracovní podmínky a zkrácení pracovní doby na osm hodin a to beze ztráty výdělku. Sice to několik let trvalo, ale cíle bylo dosaženo. Na tuto masovou manifestaci a její oběti se nezapomnělo, a již od roku 1889 (u nás od roku 1890) se tento den slaví po téměř celém světě jako Svátek práce (paradoxně se v USA Svátek práce slaví nikoliv v květnu, ale až v září).
Ani po tolika letech bychom neměli zapomínat, díky komu a jakým událostem máme osmihodinovou pracovní dobu a dobré pracovní podmínky. Rovněž bychom neměli zapomínat na to, že stále jsou ve světě místa a země, kde práce připomíná spíše otroctví. Kde lidé pracují dvanáct, čtrnáct či šestnáct hodin denně v hrozných podmínkách a bez jakéhokoliv zajištění bezpečnosti a za skromnou almužnu místo spravedlivé odměny.
Že jsou na světě stále místa a země, kde jsou k práci nuceny děti, kde neexistuje žádné sociální ani zdravotní pojištění a kde není těžké přijít o práci a tím i o zajištění základních životních potřeb.
Přejme si tedy, aby práce byla nejen prostředkem k zajištění obživy, ale byla i radostí a možností seberealizace a mohli jsme ji s radostí vykonávat v příjemném a bezpečném prostředí.
Všem přejeme krásný Svátek práce.
