Televizní a rozhlasové polatky budí nejen v poslední době alespoň dle politiků a médií vášnivé reakce. Jedni je obhajují, druzí odsuzují. Podle některých hrozí zestátnění televize a rozhlasu a jejich ovládnutí politickou reprezentací. Podle jiných nejvíce pod poplatky trpí důchodci.
Celá atmosféra kolem poplatků je zcela zbytečně rozjitřená a vyhrocená. Většina argumentů je nesmyslná a hloupá. To, že jsou poplatky nepopulární, především od chvíle, kdy došlo vloňském roce k jejich navýšení a rozšíření na de facto kohokoliv kdo má telefon a v něm internet a na firmy, které musí platit podle zaměstnanců je skutečnost. Dokonce se dá tvrdit, že jsou takto nastavené poplatky nespravedlivé a možná až šikanózní.
Ovšem argument politického ovládnutí veřejnoprávních médiích je tak trochu hloupost, protože například česká televize je řízena Radou ČT kterou volí poslanci, tedy politici a tato rada volí generálního ředitele. Nejde tedy o žádný nezavislý apolitický orgán.
Českou televize i Český rozhlas je potřebné zachovat. Mnohdy dělají práci, kterou komerční média dělat prostě nebudou. Ale je potřeba nastavit takový model financování, aby obě instituce nejen přežily, ale mohly se i rozvíjet. Nadiktované poplatky úplně všem, tedy i těm, kteří se na ně nedívají a neposlouchají je jsou špatné. A výhradní financování ze státní rozpočtu má řadu "ale".
Proto by měla být širší odborná debata, jak tuto službu zachovat, rozvíjet a financovat. Každé radikální řešení bez takovéto debaty a koncensu vždy přinese jen další problémy do budoucna.
