Nedohoda mezi odbory a vládou o růstu platů u zaměstnanců státu je smutná a očekávatelná. Bez ohledu na to, která strana se více či méně chtěla/nechtěla dohodnout z toho vyšli s prázdnou právě ti, kteří na jakékoliv přidání stále marně čekají. Jsou to ti zaměstnanci státu, kteří jsou nejhůře a bídně placeni, často i pod hranicí minimální mzdy. A právě oni z celé této situace vychází jako ti nejvíce poškození. 

Už pár měsíců tu a tam v médiích zaslechneme či na internetu zachytíme zprávu, že se chystá novela zákoníku práce. Málokdo ale přesně ví a chápe co všechno se navrhuje změnit. Většina lidí si tuto novelu spojuje s návrhem na výpověď bez udání důvodu (což ale v návrhu nyní není) a možná ještě tak s návrhem na automatickou valorizaci minimální mzdy.

Ministr financí se nechal slyšet, že bude zachránce této huti a že jedná se zájemce od koupi. To je velmi zvláštní. Že tak najednou? Celková situace v ostravské huti Liberty je dlouhodobě spíš zoufalá a trapná.

O uplynulém víkendu jsem na internetu trefil na zajímavé pojednání od známého pravníka JUDr. Jaroslava Stránského, odborníka na pracovní právo. Ve své úvaze se zamýšlí nad myšlenkou proč zaměstnavatelé chtějí mít možnost vyhazovat své zaměstnance bez udání důvodu a přitom vzpomíná na slavný film Jonathana Demme Philadelphia s Tomem Hanksem v hlavní roli: