Nedohoda mezi odbory a vládou o růstu platů u zaměstnanců státu je smutná a očekávatelná. Bez ohledu na to, která strana se více či méně chtěla/nechtěla dohodnout z toho vyšli s prázdnou právě ti, kteří na jakékoliv přidání stále marně čekají. Jsou to ti zaměstnanci státu, kteří jsou nejhůře a bídně placeni, často i pod hranicí minimální mzdy. A právě oni z celé této situace vychází jako ti nejvíce poškození.
Od září tak nedostal přidáno nikdo. Odbory trvaly na svých procentech pro všechny, vláda zase na tom, že je zodpovědná a nehodlá prohlubovat deficit. U jednání jsme nebyli, ale sociální a politický rozměr pochopitelně vnímáme. Je smutné, že stát, potřebuje zaměstnance a nechce je důstojně zaplatit. Argumenty typu, že je těchto zaměstnanců moc a nejsou pro ně peníze, což unisono říkají pravicoví politici, je velmi hloupá výmluva. Vždyť stát je ten, kdo ta pracovní místa vytváří.
Základním předpokladem pro jakékoliv vyjednávání je vůle se dohodnout všech zúčastněných stran. Z jednání na této úrovni to tak bohužel nevypadá. Nyní bude vláda tvrdit, že odbory odmítli jejich návrh a tím poškodili některé státní zaměstnance a odbory budou tvrdit, že stát odmítl jejich návrhy a tím, že on poškozuje, ba i “okrádá” své zaměstnance.
Pokud to vláda myslí vážně, že jí na nejhůře placených svých zaměstnancích záleží, tak jim přidá i bez dohody s odbory. Jinak tím potvrdí, že to byla z jejich strany pouze hra …
