Stanoviska

Růst minimální mzdy o 1 150 korun – ostudná prohra odborů
16.11.2018

IMG 0728Minimální mzda vzroste od 1. 1. 2019 o jeden tisíc a stopadesát korun. Její výše bude činit 13 350 korun. Českomoravská konfederace odborových svazů se na svém facebookovém profilu 15. listopadu pochlubila, že se jí „podařilo vyjednat s vládou a zástupci zaměstnavatelů druhý nejvyšší nominální růst v historii České republiky.“ Je však opravdu být na co hrdý?

Minimální mzda na rok 2018 byla zákonem stanovena na hodnotu 12 200 korun. Český statistický úřad vypočítal, že hranice příjmové chudoby je aktuálně na hodnotě 11 195 korun. Současná čistá minimální mzda je tedy celých 691 korun pod úrovní příjmové chudoby (porovnáním s hranicí příjmové chudoby za rok 2017).

To znamená, že pracovníci, kteří pobírají minimální mzdu – a není jich málo – jsou se svým příjmem ohroženi chudobou a sociálním vyloučením. Úzké rozevření nůžek mezi chudobou a pracující chudobou nezmění ani navýšení minimální mzdy na hodnotu 13 350 korun. Je třeba si uvědomit, že hranice příjmové chudoby nezůstane konstantní, ale bude mít rovněž svou progresi. Současné navýšení minimální mzdy tedy nepřináší žádné razantní řešení, ale je zakonzervováním statu quo.

Svaz Nové odbory a další odborové svazy a organizace mimo ČMKOS důrazně apelovaly na to, aby se minimální mzda stala nástrojem spravedlivého přístupu k zaměstnancům. Dopisem předsedovi vlády prosazovaly, aby minimální mzda pro rok 2019 činila 15 000 korun a zároveň, aby se její hodnota vždy blížila k 50 % průměrné mzdy při zaručení toho, že neklesne pod úroveň 45 % průměrné mzdy.

S politováním konstatujeme, že ČMKOS, která se staví do role hlasatele a obránce zájmů všech odborářů, dopustila popření svého vlastního požadavku vyhlášeného na sjezdu v dubnu letošního roku, který obsahoval růst minimální mzdy o 1 500 korun na celkovou hodnotu 13 700 korun.

To, že odboroví členové Tripartity, bez projednání s ostatními reprezentanty odborového hnutí, souhlasili s minimálním navýšením, považujeme za fatální selhání a políček do tváře všem zaměstnancům. Minimální mzda bude opět jen berličkou, nikoliv aktivním nástrojem, který by zajistil, že pracující nebudou svůj výkon prodávat pod cenou.

Zaměstnancům, kteří přinášejí firmám a jejich majitelům mnohamilionové zisky, tak opět zůstala ohlodaná kost v podobě nefunkčního ekonomického nástroje.

 


 

Růst minimální mzdy - záruka na důstojný život
21.3.2018

 
grafV posledních dnech média zveřejnila informaci o požadavku největší odborové centrály na zvýšení minimální mzdy od 1.1.2019 o 1.500Kč, tj. na 13.700Kč. Reakce z řad ekonomů a některých zaměstnavatelů jsou předvídatelné.
Budou stejně jako v minulosti odmítavé se stokrát omletým argumentem, že je to pro ekonomiku nezdravé, že takové zvýšení bude generovat nezaměstnanost a že současná výše minimální mzdy je dostačující.
Za minimální mzdu u nás pracuje cca 132 000 lidí, tedy 3,6 procenta zaměstnanců. Není to malé procento, jak by se mohlo zdát. Naopak vypovídá o narůstajícím počtu těch, kteří pracují v neplnohodnotných pracovních úvazcích a jsou ohroženi existenciální nejistotou. Průměrná mzda na konci loňského roku vzrostla na 31 646 korun.
Svaz Nové odbory jednoznačně podporuje další růst minimální mzdy tak, aby byla skutečně překonána hranice 40% v poměru k průměrné mzdě a aby minimální mzda v budoucnu automaticky tvořila cca 45% průměrné mzdy. Současně ale požaduje, aby se valorizovaly životní a existenční minima jako základní hodnoty v oblasti sociálních dávek a zajištění důstojného života pro všechny skupiny obyvatel, včetně těch nejchudších a nejzranitelnějších.
Proto navrhujeme, aby byla na institut minimální mzdy přímo navázána další zákonná sociální minima. Současně navrhujeme zavedení sociálního důchodu ve výši 50% minimální mzdy, životní minimum ve výši 33% minimální mzdy (současná výše 3.410Kč nebyla upravena od roku 2012!) a existenční minimum ve výši 20% minimální mzdy (v současnosti ve výši 2.200Kč).
Jejich jasnou a provázanou valorizací při každé úpravě minimální mzdy bude zajištěno, že se nebudou více a nekontrolovatelně otevírat sociální a příjmové nůžky ve všech sociálních vrstvách.

 


 

Ke školským odborům, které vstoupily v úterý do stávkové pohotovosti se dnes připojili odboráři z veřejného sektoru, kteří požadují, aby jim byly od listopadu výšeny platy o 10 procent
6.9.2017

IMG 5525Svaz Nové odbory podporuje požadavky zaměstnanců v rozpočtové sféře, kteří vyhlásili stávkovou pohotovost. Je ostudou tohoto státu, že jeho vlastní zaměstnanci pracují za platy, které jsou i hluboko pod průměrem mezd ve státě a stávají se, v některých případech, sociálně potřebnými. Odborové centrály sdružující zaměstnance rozpočtových organizací a institucí by se měly spojit a postupovat jednotně s cílem prosadit své oprávněné požadavky. Jednou z možností je začlenit tyto požadavky do zákona o státním rozpočtu a tím garantovat jejich naplnění.

Bylo by však chybou soustředit se pouze na určité skupiny obyvatel a zapomínat na další, které trpí ekonomickým nedostatkem, což jsou především důchodci. Proto náš svaz vyzývá k tomu, aby došlo k naplnění sociální úlohy a zodpovědnosti státu a ten garantoval důstojný život všem skupinám obyvatelstva, včetně sociálně závislých občanům i svých vlastních zaměstnanců.

 


 

Našim učitelům
28.3.2017

Život člověka ovlivňuje mnoho faktorů, z nichž nejvýznamnější je proces socializace. Od útlého dětství formují člověka rodiče, příbuzní a od tří, čtyř let rovněž vychovatelé  a učitelé. Učitel má pro dítě zásadní vliv, protože je to on, kdo ho seznamuje s kulturním, sociálním, ekonomickým, politickým a enviromentálním prostředím a jeho zákonitostmi. Práce učitele je namáhavá, obtížná, ale také krásná a smysluplná.

zobrobrVedle rodičů je to právě učitel, kdo dítěti předkládá informace o  společnosti a jejím vývoji. Není divu, že se změnou politických režimů nebo ideologického směřování je to vždy školský systém, který se moc snaží ovlivnit nejdříve. Vychovává jí totiž budoucí nositele zisků, podporovatele nebo odpůrce.

Na učitelích leží nelehké břímě dát svým svěřencům vzdělání, zasvětit je do základů věd a ty se zájmem a nadáním dovést až na vrchol vědomostí a znalostí s nadějí, že posunou dosavadní práh vědění opět o kousek dál. Učitel je průvodcem a mediátorem, ale také prvním prověřovatelem schopností žáků. Musí být silnou, ale zároveň empatickou osobností s jasnou vizí. Zároveň je to také člověk, který má svůj vlastní soukromý život, své radosti i svá trápení.

Nové odbory si vysoce cení práce učitelů, neboť chápou, že pouze vzdělaná společnost, která dokáže klást otázky a hledat na ně odpovědi, je schopna pružně reagovat na výzvy měnící se doby. Odmítáme, aby se školství přizpůsobovalo momentálním požadavkům trhů, které více než kdy jindy ovlivňuje globální poptávka přizpůsobená požadavkům predátorského a rychle se stěhujícího kapitálu. Považujeme za nutné, aby školský systém reflektoval trvale udržitelný rozvoj společnosti, pro kterou je základním pravidlem úcta k práci, životnímu prostředí a člověku. Přejeme učitelům spravedlivé ohodnocení jejich nelehké práce, důstojné místo ve společnosti a v neposlední řadě velké množství žáků, kteří budou na své učitele vzpomínat s úctou a láskou.

 


 

Voda
22.3.2017

Když první kosmonaut vyletěl do vesmíru a spatřil naši planetu z výšky, viděl, že je modrá. Je to barva vody, jednoho z největších bohatství, která nám Země dává. Pro většinu světa, zejména západního, je samozřejmostí vodovodní řad, tekoucí teplá a studená voda, sanitace. Stále však ještě žijí milióny lidí, pro které jsou bezpečné zdroje pitné vody nedostupným snem. Voda se stává drahým artiklem, příčinou válek i migrace statisíců lidí.

Západní společnost si zvykla, v duchu zásad kapitalistických a neoliberálních učení, pohlížet na vše kolem sebe pod prizmatem peněz, nákladů a zisku. Lidé pro ni nejsou lidmi, nýbrž lidskými zdroji, které fungují v rámci pracovního trhu, nerostné i živé bohatství země je přírodním zdrojem, který je nutno označit cenovkou, draze dobývat a ještě dráž prodávat, peníze jsou kapitálem, který je nutno rozmnožovat s vírou v nekonečno.

p201303210226001 514b3e9de1adf 520x347V honbě za maximálním ziskem zaniká informace o tom, že 2,5 miliardy, převážně chudých lidí, nemá ani v roce 2017 přístup k sanitaci a používá vodu kontaminovanou fekáliemi. Cudně se mlčí o znečišťování oceánů. A jen váhavě se připouští, že nedostatek vody, zejména v afrických a blízkovýchodních zemích, by mohl být politickým problémem. V Cílích udržitelného rozvoje 2015 – 2030 přijatých OSN, se hovoří o nutnosti ochrany a obnovy vodních ekosystémů, mezinárodní spolupráce v oblasti efektivního využívání vody, zajištění dostupnosti bezpečných vodních zdrojů a sanitace, o snaze snížit počet lidí trpících nedostatkem vody.

Jakkoliv se nám problematika může zdát vzdálená a zdánlivě bez souvislosti s odborovou prací, týká se nás všech. Voda je nenahraditelná a život bez ní by nemohl existovat. A přesto není dostupná všem. Milióny lidí opouštějí své domovy, aby se přiblížili vodním zdrojům, statisíce hektarů půdy se mění v poušť. Obrovské vodní plochy jsou znečištěné, bohatství oceánů lidé drancují i ničí. Voda se stává předmětem podnikatelských spekulací. Je věcí zájmu, dobré vůle, spolupráce a hledání řešení napříč společenským spektrem, bez ohledu na momentální politické cíle, aby lidstvo pochopilo vodu jako základní prvek přežití, který patří všem bez rozdílu. Motto Nových odborů  „Partnerství – Přátelství – Solidarita“ vyjadřuje náš postoj i v této záležitosti.

 


 

Společně proti rasové diskriminaci
21.3.2017

Dnes si připomínáme den, který odkazuje k tragickým stránkám lidské historie jako jsou genocida, holocaust, apartheid i rozdělená americká společnost do doby přijetí antidiskriminačních zákonů ve druhé polovině 20. století (sic!). Oficiálně je tento den prezentován jako připomínka událostí v Jihoafrické republice, ke kterým došlo 21. března 1960 v černošské čtvrti Sharpevill, nedaleko jihoafrického Kapského města. Říká se jim Sharpevillský masakr.

Tehdy použilo policejní vedení sílu proti pokojné demonstraci pěti tisíců černochů, kteří protestovali proti povinnému nošení tzv. pass books, identifikačních dokumentů, které byly určeny výhradně pro obyvatele černé pleti. Při masakru bylo zastřeleno 69 osob, zraněno 180. Zatčeno bylo 18 000 lidí. Velitel akce zásah ospravedlnil kuriózním myšlenkovým pochodem, který spočíval v přesvědčení, že policisté byli demonstrujícími černochy vyprovokováni, protože už shromáždění černochů je nutno považovat za provokaci.

Jihoafrická republika byla tehdy, kvůli panujícímu režimu apartheidu, pod světovým drobnohledem a veřejnost i státníci událost ostře odsoudili. OSN reagovala v roce 1966 vyhlášením mezinárodního dne, který odsuzuje jakoukoliv formu diskriminace na základě rasy.

International Day for the Elimination of Racial discriminationAvšak i dnes, více než půl století po těchto událostech, přetrvávají v lidech obavy „z těch druhých“, kteří se liší barvou kůže, vyznáním i způsobem života. Různé radikální proudy nahrávají těmto náladám a s gustem je rozdmýchávají. Každý uzurpátor moci ví, že musí vytvořit dva antagonistické proudy – „my“ a „oni“, přičemž je lhostejné, jakých znaků pro toto rozdělení použije. A lidská společnost se znovu a znovu propadá do stejné spirály nenávisti a násilí.

Nové odbory odmítají jakoukoliv formu diskriminace a preferují kooperaci a vzájemné porozumění mezi všemi skupinami společnosti. Jen společně, na základě solidarity, spolupráce a respektování odlišnosti při jejím zachování a nenásilné koexistenci, můžeme budovat spravedlivé společenství, které se bude chovat zodpovědně nejen ke svým členům, ale také k našemu domovu, planetě Zemi.

 


 

Boj o zákoník práce – pravice zvedá hlavu
16.3.2017

Před deseti lety vešel v platnost Zákoník práce, který přinesl další liberalizaci vztahů na pracovním trhu. Po desetiletí různě vypjatých a vyhrocených situací vstupuje do hry vládní novela Zákoníku práce, kterou v těchto dnech projednává parlament. Výbor pro sociální politiku prozatím schválil 20 pozměňovacích návrhů ve prospěch zaměstnanců, z nichž zřejmě nejvíc osloví uvažované rozšíření zákonného času dovolené na 5 týdnů.

Letošní rok je rokem volebním a vládnoucí strany hledají témata, kterými chtějí oslovit své voliče. Po několika letech působení koaliční vlády pod taktovkou sociální demokracie, která se prezentuje jako strana středolevá, nastává situace, kdy se vlády chtějí chopit také ostatní politické subjekty. K tomu, aby oslovily nejen své kmenové sympatizanty, ale co nejširší voličskou obec, potřebují silná témata.

Tradiční české pravicové strany ODS a TOP 09 spolu s uskupením ANO přicházejí s řadou vlastních pozměňovacích návrhů, kterými útočí na dosavadní, byť už značně okleštěná práva a jistoty zaměstnanců a také na odbory, které zaměstnance stále úspěšněji reprezentují. Záměr je jasný – co nejvíce znejistit zaměstnance a naopak dát co nejsilnější zbraně zaměstnavatelům, kteří tradičně zaujímají silnější postavení a jsou připraveni jej kdykoliv vůči zaměstnancům i odborům použít.

Svaz Nové odbory nesouhlasí se snižováním míry ochrany zaměstnanců ani s trendem zpochybňování jejich práv a jistot. Zákoník práce by měl být spravedlivým a přehledným manuálem vztahů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a měl by slabší straně, s ohledem na její postavení, přiznávat větší míru ochrany tak, aby vztahy byly vyrovnány. Kvalitní ekonomika nemůže stát na konfrontacích, ale musí být výsledkem společenského konsenzu, který uznává práva všech zúčastněných, nikoliv pouze těch silnějších.

 


 

K Mezinárodnímu dni žen – Ženy v měnícím se světě
7.3.2017

8. března si každoročně připomínáme Mezinárodní den žen, svátek, k němuž má značná část české veřejnosti ambivalentní vztah. Někdo poukazuje na historicky starší Den matek, jiný preferuje umělý, komerční Svátek Sv. Valentýna, další ironizuje podobu svátku, kterou mu v našich zemích vtiskla druhá polovina 20. století.

Mezinárodní den žen je, jako mnoho významných dnů, spojen s hnutím za sociální a pracovní jistoty žen a, v neposlední řadě, s jejich volebním právem. Byla to Americká socialistická strana (Socialist Party of Amerika), která svolala 8. března roku 1908 do New Yorku shromáždění za volební právo žen a 28. února 2009 poprvé slavila svátek žen. V roce 1910 německá socialistická politička, spolupracovnice Rosy Luxemburgové, Klára Zetkinová, prosadila v rámci Druhé internacionály pořádání svátku, který by odrážel boj za práva žen, z nichž za stěžejní bylo považováno právo volební.

Žena byla po dlouhá staletí považována za doplněk muže, bez možnosti samostatného rozhodování o sobě a svých dětech, byť s výjimkami, které však neměly vliv na celkové vnímání a pojetí úlohy žen ve společnosti. V době průmyslové revoluce se však podstatně změnily sociální a ekonomické poměry, a měnilo se také postavení člověka. S příchodem nových ekonomických vztahů, budováním továrních komplexů a ruku v ruce s požadavkem na volnou pracovní sílu, to znamenalo odklon od tradičního, převážně agrárního, způsobu života. Průmyslové podniky volaly po námezdní práci mužů, žen i dětí, založené na jednoduchém principu levné práce a neexistujících jistot.

Hnutím za uznání práv pracujících se budeme podrobněji věnovat v některém z příštích článků, povšimněme si však hnutí žen. Ta v sobě spojovala nejen boj za sociální jistoty a práva, ale rovněž boj za uznání ženy jako rovnoprávného jedince. Kořeny těchto hnutí sahají do poloviny 19. století, jejich masivní rozvoj začal na počátku století dvacátého.

Organizace spojených národů spojuje každoročně Mezinárodní den žen s aktuálním tématem. V letošním roce pojímá svátek jako den boje za plné využití potenciálu žen a dívek v zaměstnání. Mottem jsou „Ženy v měnícím se světě práce: planeta 50-50 do roku 2030“. Cíle jsou jistě bohulibé – odstranění veškeré diskriminace na základě pohlaví, odstranění všech forem násilí na ženách a dívkách, odstranění dětských, předčasných a nucených sňatků, zajištění stejných platových podmínek pro muže a ženy, zvýšení participace žen ve veřejném životě, a to až na 50% hranici.

Je tomu 145 let, co se americká sufražetka Susan B. Anthony sugestivně zeptala: Je žena člověk? Susan B. Anthony požadovala hlasovací právo pro ženy, rovnoprávné vzdělání a stejná práva v zaměstnání. V roce 2017 máme všeobecné volební právo, avšak další oblasti jsou stále předmětem nejrůznějších agend, výhledů a strategií. Zdá se, že lidstvo stále nepřekročilo svůj dětský věk a bude ještě dlouhá léta trvat, než dospěje k moudrosti. Dokud bude člověk člověku nepřítelem, dokud bude ve společnosti převládat sobecký a drancující přístup, bude zapotřebí mnoha a mnoha mezinárodně uznávaných dní boje za to či ono, ať už je společnost pojme jakkoliv.

Zamysleme se tedy dnes nejen nad úsilím těch, kteří v dobách minulých viděli dál než ostatní, ale také sami nad sebou, nad svým vlastním přínosem pro společnost. Važme si druhých, i sami sebe. Prokazujme úctu člověku. Ano, paní Anthony, žena je člověkem.

 


 

Svaz Nové odbory proti vytváření nestandardních podmínek pro zaměstnávání vězňů
10.2.2017


Svaz Nové odbory vyjadřuje své znepokojení nad podmínkami, za kterých si zaměstnavatelé hodlají najímat na práci vězně. Samotný fakt, že je vězňům nabízena možnost pracovat, je chvályhodný a přispívá k socializaci odsouzených. Pokud by bylo výdělku odsouzených použito k, alespoň částečné, úhradě nákladů spojených s výkonem trestu, k umoření škody, kterou dotyčný svým činem spáchal a v neposlední řadě k vytvoření polštáře, který by vězni zajistil alespoň minimální finanční rezervu pro období po propuštění z výkonu trestu, zasloužilo by si takové nakládání s vydělanými prostředky pochvalné hodnocení.

Otázky a znepokojení však vyvolává fakt, že vězni mají pracovat v jiném, než standardním mzdovém režimu a bez dodržování standardů BOZP. Každý zaměstnanec má právo na mzdu v místě a čase obvyklou, na odměnu za práci přesčas a příplatky, pokud jsou definovány v předpisech BOZP. Je pochopitelné, že vězeň nemá nárok na placenou dovolenou, nicméně ve věcech mzdových by neměla být jeho práva krácena. Svaz Nové odbory odsuzuje dvojí přístup k zaměstnanosti a trvá na svém přesvědčení, že za odvedenou práci náleží odpovídající odměna. Vytváření dvou kategorií zaměstnanců je nebezpečným precedentem, který může, ve svém důsledku, vést i ke snížení ceny práce a tím ke zvýšení tlaku zaměstnavatelů na zaměstnance, aby se vzdali svých požadavků na výši odměn za práci a byli ochotni pracovat za stejných podmínek jako vězni.

Odkaz na článek k tématu

 


 

Svaz Nové odbory se hlásí ke Světovému dni za důstojnou práci
6.10.2016

 
Letošní 7. říjen je pro mnohé obyčejným pátkem, po kterém přijde vytoužený víkend. Tento den je však výjimečný. Je to Světový den za důstojnou práci. Vyhlásila ho Mezinárodní odborová konfederace, která zároveň definovala jeho titul - Konec korporátní nenasytnosti. Světové odbory tím vyjádřily svou obavu z postupující globalizace, která, jakkoliv by mohla být pojata jako solidární přístup bohatých k chudým a snaha o rozvoj udržitelných podmínek života, je, v pojetí neoliberálních světových vůdců a kapitálu, bezohledným vykořisťováním napříč celým světem.
 
Pod záminkou volného pohybu zboží, kapitálu, pracovní síly a odstraňování bariér obchodu dochází k drancování přírodního bohatství, které zanechává původní přírodní prostředí zdevastované a často neobyvatelné. Masivní pokles zemědělské produkce spojený s nedostatkem vody ve zhroucených nebo hroutících se státech nutí statisíce lidí opouštět své domovy. Kapitál, ve snaze o to, aby ovládal veškeré zdroje, za které bezostyšně pokládá také člověka a jeho práci, připomíná zahradníka sedícího na větvi, kterou si sám pod sebou podřezává a usmívá se – větev je přece mohutná, za mého života se nezlomí! 
 
Výsledkem predátorského přístupu je nejen ohrožení prostředí, ve kterém žijeme, ale také pokles hodnoty člověka a jeho práce. Stoupající počet tzv. pracující chudoby, prekarizace práce, nejistota a stres z narůstajících požadavků zaměstnavatelů na mobilitu pracovní síly jsou hlavními problémy dnešních zaměstnanců, kteří pracují v mnohdy nedůstojných podmínkách a za mzdy, které nestačí pokrýt životní náklady. Lze konstatovat, že českou vládou schválený růst minimální mzdy je úspěchem odborů, které dlouhodobě poukazují na fakt, že nízké mzdy nemohou být hlavní přidanou hodnotou České republiky. Zároveň je třeba mít na paměti, že je to především forma přístupu k ekonomice, která do značné míry určuje, zda přijaté jednotlivé kroky povedou ke zmírnění nebo odstranění všech problémů tržní ekonomiky.
 
 
 

Odběr novinek

Pokud chcete dostávat novinky našeho odborového svazu, vyplňte svůj email.
Invalid email address.
Captcha
Neplatný vstup

Kontaktní údaje

Svaz Nové odbory
Ptenský Dvorek č.100
798 43 PTENÍ
IČ: 052 14 874
DIČ: CZ05214874
Datová schránka: ica7eus

Tel:      582 319 229
Mobil:   736 512 973
E-mail: sekretariat@noveodbory.cz