Svaz Nové odbory přispěl k odborné diskusi levicových organizací a jednotlivců, kterou pořádá Škola alternativ
V rámci kulatého stolu s názvem Levice v ČR a její perspektivy, pořádaného Ekumenickou akademií v rámci projektu Školy alternativ za finanční podpory Nadace Rosy Luxemburgové, zazněl příspěvek místopředsedkyně svazu Xenie Kaduchové:
"Svaz Nové odbory vznikl před rokem jako reakce na zkostnatělé a přebyrokratizované fungování tradičních odborových svazů. Svaz neomezuje svou činnost pouze na tradiční odborářská témata, ale má ambici stát se významným hybatelem společenského hnutí. Proto reflektuje také témata environmentální, celospolečenská a politická. Jeho členové jsou přesvědčeni, že pouze synergií všech témat, která ovlivňují život člověka a správným řešením problémů, které před nás současná doba staví, je možno zajistit kvalitní a udržitelný rozvoj společnosti.Všechny velké úkoly však začínají jako malá zadání v lokálních podmínkách. Jde o mravenčí práci s lidmi, které masivní propaganda posledních 20 let přesvědčila, že odbory jsou pouze jakými pohrobky předchozí éry a nebo o lidi, pro které je odborová práce velkou neznámou. Pouze část si dokáže uvědomit potřebnost a nezbytnost existence subjektu, který bude hájit zájmy pracujících. Lidi ve firmách a továrních nezajímá, jakým směrem se ubírá politika, nedokáží (a často ani nechtějí) přemýšlet nad budoucností z pohledu ekonomického, politického a enviromentálního.
Musíme chápat, že pracujeme s lidmi, jejichž (oprávněná) touha je mít zaměstnání, stálý výdělek, čas na rodinu a koníčky. Jsou to lidé, jejichž ambice dál nesahají a jejichž vnímání společenství končí prahem vlastního domu. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že lidé odmítají jakkoliv vystupovat, a to i při obraně vlastních zájmů! Svou roli zde přirozeně hraje strach z konfliktu, obava ze ztráty zaměstnání a – přiznejme si i tento faktor – lenost.
Dlouhodobá kulturní, sociální a ekonomická kampaň, jejímž cílem bylo postavit „já“ nad „my“ nese své ovoce. Je velmi těžké přesvědčit člověka, který má „své jisté“, aby se solidárně postavil k obhajobě společných práv. Přesto však i v této situaci zaznamenáváme úspěchy – jedním z nich je založení odborové organizace Pila Paskov u zaměstnavatele Mayr Melnhof Holz Paskov, s.r.o. (mateřská společnost Mayr Melhnof Holz Leoben, Rakousko).
Tento zaměstnavatel z Moravskoslezského kraje, který sem přišel v rámci investičních pobídek v roce 2003, je klasickým příkladem podniku vedeného neoliberální ideologií. Jakkoliv nelze popřít, že, na svou dobu, nabízel zaměstnancům velmi solidní platové ohodnocení, veškeré ostatní konání bylo protidělnické a neslo i známky protiprávního jednání a šikany. Zaměstnanci se pokoušeli reagovat na neustále se zhoršující podmínky práce založením odborové organizace – ta však byla záhy rozprášena a její členové propuštěni.
Musíme chápat, že pracujeme s lidmi, jejichž (oprávněná) touha je mít zaměstnání, stálý výdělek, čas na rodinu a koníčky. Jsou to lidé, jejichž ambice dál nesahají a jejichž vnímání společenství končí prahem vlastního domu. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že lidé odmítají jakkoliv vystupovat, a to i při obraně vlastních zájmů! Svou roli zde přirozeně hraje strach z konfliktu, obava ze ztráty zaměstnání a – přiznejme si i tento faktor – lenost.
Dlouhodobá kulturní, sociální a ekonomická kampaň, jejímž cílem bylo postavit „já“ nad „my“ nese své ovoce. Je velmi těžké přesvědčit člověka, který má „své jisté“, aby se solidárně postavil k obhajobě společných práv. Přesto však i v této situaci zaznamenáváme úspěchy – jedním z nich je založení odborové organizace Pila Paskov u zaměstnavatele Mayr Melnhof Holz Paskov, s.r.o. (mateřská společnost Mayr Melhnof Holz Leoben, Rakousko).
Tento zaměstnavatel z Moravskoslezského kraje, který sem přišel v rámci investičních pobídek v roce 2003, je klasickým příkladem podniku vedeného neoliberální ideologií. Jakkoliv nelze popřít, že, na svou dobu, nabízel zaměstnancům velmi solidní platové ohodnocení, veškeré ostatní konání bylo protidělnické a neslo i známky protiprávního jednání a šikany. Zaměstnanci se pokoušeli reagovat na neustále se zhoršující podmínky práce založením odborové organizace – ta však byla záhy rozprášena a její členové propuštěni.
Založit odborovou organizaci se podařilo až v roce 2015, kdy její předseda a místopředsedkyně byli osobami zvenčí, přičemž předseda disponoval dlouholetou zkušeností z odborové praxe. Odborová organizace vznikla partyzánským způsobem – lidé se na směnách šeptem domlouvali, panovalo přísné utajení. Člověk, jehož úkolem bylo nadchnout lidi pro odborovou myšlenku, se vystavoval velkému nebezpečí. A přece se to podařilo! Lidé se dokázali semknout, nadchnout pro ideje solidarity, partnerství a přátelství.
Při vzniku této organizace jsme pociťovali oprávněné zadostiučinění a radost z toho, že levicové ideje dokáží lidi spojit. Bylo to velké vítězství levicových ideálů nad kapitalistickou ideologií. V lokálním měřítku, nepovšimnuto „velkým světem“ se rodilo společenství, o jehož životachopnosti jsme byli hluboce přesvědčeni. V odborech byly 2/3 dělníků, a to nás naplňovalo optimismem.
Ale brzy jsme měli poznat, že se nesmíme nechat ukolébat prvním – i když obrovským – vítězstvím. Při prosazování zájmů pracujících jsme se dostali i k jednání o kolektivní smlouvě, která je stěžejním nástrojem sociálního smíru. Vedení společnosti kategoricky odmítalo jakákoliv ustanovení, která
by šla nad rámec zákona a jednání skončilo až před zprostředkovatelem. A tehdy se ukázalo, jak daleko sahá ochota lidí učinit něco pro obranu a prosazení vlastního zájmu. Členové odborové organizace nebyli schopni žádným způsobem podpořit vyjednávací tým, o transparentním vyhlášení souhlasu s požadavky kolektivní smlouvy nemluvě. Lidé nepřekonali svůj strach, svou nechuť se jakkoliv angažovat. Veškeré vysvětlování, že se jedná o jejich společnou věc, bylo marné.
Zpětně tuto zkušenost nehodnotíme jako selhání odborové organizace nebo nedostatek komunikace, ale jako ukázku toho, kam až může dojít egoistický kult vlastního prospěchu před prospěchem společným. Uvědomili jsme si nebezpečí atomizace společnosti a zároveň vysokou potřebu práce s lidmi, kterým je třeba ukázat, že pokud budou společně hájit svou věc, mají šanci na úspěch.
Jsme si vědomi toho, že současná nabídka různých názorových směrů, iniciativ a hnutí, včetně politických projektů oligarchů nebo osob, které (dle našeho názoru zcela mylně) společnost považuje za V.I.P., je velmi pestrá. Podporujeme vytváření platforem levicových uskupení, protože jsme přesvědčeni, že pouze aktivní levice, která se hrdě ke svým idejím hlásí a zároveň dokáže pružně reagovat na výzvy současné doby, je zárukou budování spravedlivé společnosti, která bude pečlivě vyvažovat všechna politická, ekonomická, kulturní, sociální a enviromentální témata.
Při vzniku této organizace jsme pociťovali oprávněné zadostiučinění a radost z toho, že levicové ideje dokáží lidi spojit. Bylo to velké vítězství levicových ideálů nad kapitalistickou ideologií. V lokálním měřítku, nepovšimnuto „velkým světem“ se rodilo společenství, o jehož životachopnosti jsme byli hluboce přesvědčeni. V odborech byly 2/3 dělníků, a to nás naplňovalo optimismem.
Ale brzy jsme měli poznat, že se nesmíme nechat ukolébat prvním – i když obrovským – vítězstvím. Při prosazování zájmů pracujících jsme se dostali i k jednání o kolektivní smlouvě, která je stěžejním nástrojem sociálního smíru. Vedení společnosti kategoricky odmítalo jakákoliv ustanovení, která
by šla nad rámec zákona a jednání skončilo až před zprostředkovatelem. A tehdy se ukázalo, jak daleko sahá ochota lidí učinit něco pro obranu a prosazení vlastního zájmu. Členové odborové organizace nebyli schopni žádným způsobem podpořit vyjednávací tým, o transparentním vyhlášení souhlasu s požadavky kolektivní smlouvy nemluvě. Lidé nepřekonali svůj strach, svou nechuť se jakkoliv angažovat. Veškeré vysvětlování, že se jedná o jejich společnou věc, bylo marné.
Zpětně tuto zkušenost nehodnotíme jako selhání odborové organizace nebo nedostatek komunikace, ale jako ukázku toho, kam až může dojít egoistický kult vlastního prospěchu před prospěchem společným. Uvědomili jsme si nebezpečí atomizace společnosti a zároveň vysokou potřebu práce s lidmi, kterým je třeba ukázat, že pokud budou společně hájit svou věc, mají šanci na úspěch.
Jsme si vědomi toho, že současná nabídka různých názorových směrů, iniciativ a hnutí, včetně politických projektů oligarchů nebo osob, které (dle našeho názoru zcela mylně) společnost považuje za V.I.P., je velmi pestrá. Podporujeme vytváření platforem levicových uskupení, protože jsme přesvědčeni, že pouze aktivní levice, která se hrdě ke svým idejím hlásí a zároveň dokáže pružně reagovat na výzvy současné doby, je zárukou budování spravedlivé společnosti, která bude pečlivě vyvažovat všechna politická, ekonomická, kulturní, sociální a enviromentální témata.
Hovořila jsem o zkušenosti levicových organizací s prací v terénu – můj příspěvek není ani oslavou ani kritikou. Je popisem praxe, která nikdy neprobíhá podle předem určených schémat – je bohatá na výhry i prohry, rozmanitá lidskými charaktery i determinována současnými módními trendy. Není horší či lepší než bývala jindy, je stále živá a staví nás neustále před nové výzvy. Myslím, že společně jim dokážeme úspěšně čelit."
Za Svaz nové odbory místopředsedkyně, Xenie Kaduchová.