Slovo předsedy


IMG 1756

 

 

 

 

 


JAROSLAV RADIM JURYŠEK

Předseda svazu Nové odbory

 


Vyhazovy zaměstnanců prý zachrání ekonomiku
29.1.2024

Od ukončení pandemie se naše ekonomika ne a ne vzpamatovat. Vždy, když už to začalo vypadat, že se situace pomalu začíná zlepšovat, tak do toho přišla nějaká rána, a zase jsme se ocitli někde na dně. Současná vláda ale nespí a stále hledá další a další opatření jak vše zvrátit a nakopnout firmy a ekonomiku k oživení.

A podle aktuálních informací se konečně podařilo nalézt lék. Ekonomika se dá zachránit tím, že bude dána zaměstnavatelům možnost bez udání důvodu libovolně vyhazovat zaměstnance. Podle doporučení NERVu. Tento poradní spolek sice navrhl několik desítek opatření (37), ale jak to nyní vypadá, tak si tato vláda vybrala ze všech navržených opatření právě tohle.

O tom, zdali je tohle opravdu jediný lék a opatření, které podpoří výrobu, obchod a nakopne ekonomiku lze však s úspěchem pochybovat. Firmy totiž trápí úplně jiné věci díky utlumené stavební činnosti, nejistotě globálních trhů a stále drahým energiím.
Možnost vyhodit kdykoliv kohokoliv tohle rozhodně nevyřeší a ekonomice fakt nepomůže.

 

 


Vláda jako kovbojové proti všem!
31.3.2023

Už je skoro rok a půl co máme současnou Vládu. A mnozí se s postupem času nestačí divit, co se to u nás děje. Včetně těch, kteří tuto vládní mozaiku volili.
Vláda sice slibovala mnohé, hlavně uklidnění situace a lepší komunikaci s občany. Zjevně si to ale vyložili po svém a zlepšení si vyložili jako omezení komunikace. Rozdíly v prioritách jednotlivých stran tvořících vládní koalici a osobní ambice jednotlivých členů Vlády mají mnohdy fatální dopady na zbytky důvěryhodnosti této Vlády.

Jak jinak si lze vysvětlit nepřipravené a hlavně nevyduskutované návrhy na různé významné a důležité změny - důchodová reforma, změny v sociální oblasti, minimální mzda, neřešení inflace a vysokých cen, díry v rozpočtu a výpadky na příjmové straně rozpočtu.

Už to tak vypadá, že Vláda se rozhodla jít úplně proti všem. Výstřel oznamující zvýšení věku odchodu do důchodu, výstřel oznamující úvahu o snížení mateřské, repsektive jejího zkrácení, výstřel o nezbytném a neškodném zrušení stovek poboček České pošty, proti kterému jsou i starostové z vládních stran, výstřel o úvaze zvýšit základní sazbu DPH z 21% na 23% a další a další výstřely ukazují na to, že tihle kovbojové (Fiala, Stajnura, Rakušan a Jurečka) si docela zahrávají s klidem v naší zemi.

Nekomunikují, nediskutují, nevyjednávají!

Postupně si proti sobě staví další a další skupiny obyvatel. Pokud to tak půjde dál, zanedlouho už budou stát proti úplně všem. Je lhostejno, jestli jich je sedm anebo jen ti čtyři výše uvedení.

Možná bychom neměli na toto čekat. Možná by bylo lepší se probudit z letargie a deprese a ozvat se, že Vláda si nemůže dělat co chce. Demokracie není o tom, že vyhraju volby a budu řádit jak pověstná "Černá ruka". Musím vždy s pokorou a citlivostí sledovat a naslouchat jaká je nálada ve společnosti.

Takže to bude tak, že se Vláda buď probudí ze svého šíleného snu o absolutní moci, anebo ne a potom už lidé musí zvednout hlavu a hlasitě ozvat!

 

 


Jaký prezident by byl nejlepší?
11.11.2022

S tím, jak se blíží termín volby prezidenta naší "malé" republiky se čím dál více rozjíždí různé diskuze, průzkumy a ankety na nás denně útočí. Jsme neustále konfrontováni volebními preferencemi a žebříčky s odhady volebního výsledku. Vytahují se různé kauzy, či se vytahují ze šuplíků pečlivě připravená "náhodně objevená" zjištění o podivné histori toho kterého kandidáta ... Vypadá to, že bez těchto "tanečků" by se to asi neobešlo.

Jakého prezidenta bychom ale vlastně měli chtít? Jaký by byl nejlepší? Slýchám na toto téma různé názory, od dojmu, že prezident je vlastně zbytečná figura, která vlastně nemá žádné pravomoci a tak je jedno, kdo se jím stane. Až po názor, že prezident musí být silný, aktivní a pevný, tedy skoro jako nějaký vojevůdce, který bude udávat směr a bude vše ovlivňovat.

Často to vypadá, že valná část obyvatel, především vinou politiků a médií má pocit, že nejde o volbu prezidenta, ale o volbu krále. A díky tomuto pocitu k celé volbě i přistupují. Hledají na kandidátech vlastnosti, které buď nemají, anebo pokud ano, tak je nebudou ani potřebovat, protože funkce prezidenta je od role monarchy zcela odlišná.

Naše "malá" republika, a všichni její občané si zaslouží především slušného a pokorného prezidenta. Anebo možná prezidentku. Takového (či takovou), který bude v kontaktu s občany, bude se střídmě zapojovat do politiky a bude nás dobře a důstojně reprezentovat ve světě.

Nemějme proto přehnané a nesmyslné požadavky a očekávání od kandidátů na tuto nejvyšší funkci. Vyhněme se při své volbě těm dravým a nejviditelnějším kandidátům, kteří mají na vše odpověď a kteří slibují, že vyřeší všechny problémy, které nás trápí. Vybírejme rozumem a srdcem. Tak se vyhneme zklamání a přispějeme ke zkulturnění politiky a návratu slušnosti, který k úřadu prezidenta zcela nepochybně patří.

 

 


Když vládne pravice
9.9.2022

Jakkoliv to může vypadat jako nesmysl, je potřeba si připustit, že ve chvílích kdy tady máme nějakou krizi spojenou s ekonomikou, vládne u nás pravice. Ať už si vzpomeneme na devadesátá léta, období krize na konci nultých let na začátku nového století a nyní. Čas se změnil, situace je jiná a důvody vzniku těch krizí je odlišný. Jen jedno je stejné. U nás je opět u vlády pravice.

Na pozadí nadcházející sociálního kolapsu značné části obyvatelstva a podnikatelů tato vláda říká, že je zodpovědná, rozpočtově zodpovědná a nepopulistická. Prohlašuje, že se musíme všichni uskromnit a stát se nemá dále zadlužovat.

Nejsem si jistý, že se s takovým postojem ztotožní třeba samoživitelé, důchodci či rodiny s dětmi bydlících v domech, na které splácí hypotéky a kde jim vzrostly náklady na energie mnoho násobně ze dne na den a nemají na to peníze. Nemyslím si, že taková prohlášení vlády budou podporovat propuštění zaměstnanci podniků, které z důvodu šílených cen energií raději končí s výrobou, anebo hůř, přesouvají ji do okolních zemích, kde vlády zareagovaly již před týdny a měsíci ceny regulují a občany podporují.

Je také zajímavým faktem, že v posledních týdnech roste nejen cena energií, ale i kritika vlády a její neschopnosti nejvíce právě od podnikatelů a zaměstnavatelů. Třeba se tak na podzim dočkáme kromě protestů různých skupin obyvatel, odborářů i protestů podnikatelů.

Skoro to už vypadá, že vždy když vládne pravice, čeká nás nějaký ekonomický a sociální průšvih, který nás všechny srazí na kolena a že můžeme očekávat sociální nepokoje, nezaměstnanost a chudobu.

 

 


Drahota, inflace, chudoba
12.5.2022

To jsou pojmy, které slýcháme v posledních týdnech velmi často. Jistě není nikdo, kdo by si nevšiml, že úplně všechno zdražilo a stále zdražuje. V peněženkách nám zbývá stále méně peněz a lidé dle statistik začínají opravdu šetřit.

Naproti tomu vláda slibuje, že pomůže. Ale rozhodně ne každému. Pomoc prý bude adresná. Tedy pouze těm, kteří to potřebují. Je otázkou, jak takový mechanismus najít a uplatnit. Stále dokola se opakuje, že nejohroženější skupinou jsou senioři. Je to opravdu obrovská skupina osob, kteří jsou z mnoha důvodů velmi zranitelní a drahota je dvrdě postihuje.

Na druhou stranu, v čem je drahota jiná pro zaměstnance, který je odměňován minimální mzdou či pro samoživitele, či drobné podnikatele a živnostníky? Jak může vláda tvrdit, že někdo se mzdou okolo 18-19tis. hrubého pomoc nepořebuje a důchodce s průměrným důchodem okolo 17tis. ji potřebuje? Tohle dělení neřeší problém, ale pouze rozděluje společnost když staví jednotlivé skupiny občanů proti sobě. A deštník proti drahotě, který nyní představila současná vláda, pochopitelně s dovětkem, že za všechno může Babiš a Putin, na tom nic nezmění.

Pomoc seniorům, samoživitelům s dětmi a zravotně postiženým je důležitá a potřebná. Ale pokud má jít o skutečný deštník, tak je potřeba aby byl větší a pokryl více populace. Aby chránil celou společnost. K jednotlivým přijatým opatřením, o kterých si můžeme myslet cokoliv, je potřeba přidat další nezbytné a zásadní opatření.

A tím je zvýšení minimální mzdy, neboť jen zvýšený dostatečný příjem dokáže zajistit dostatek peněz pro placení dražších energií, potravin, pohonných hmot apod. Dále potom snížení DPH na potraviny a další nezbytné okruhy zboží a rovněž a rovněž i Spotřební daně na pohonné hmoty.

Nástroje k řešení problémů současné drahoty totiž nemá v ruce ČNB, ale má je vláda a politici. A ti by měli vždy dělat svoji práci jako službu lidem a pro lidi.

 

 


Volby 2021
30.9.2021

Je toho opravdu hodně, co se na nás valí ze všech stran. Někdy převažuje pocit, že problémů neubývá, ale spíše jich přibývá. A teď ještě do toho volby. Ne, že by to byla nějaká vyjímečnost, volby se konají vlastně téměř každoročně, ale ty letošní, parlamentní jsou v lecčems jiné. Jsou dost možná poslední takové jak jsme zvyklí a jak je známe.

Ne, nejde o strašení apokalypsou, ale o vyhodnocení toho, jak se naše politická scéna vyvíjí a co se děje i jinde v Evropě. Starým časům odzvonilo. Tradiční strany jsou mnohdy nečitelné, své programy přepracovávají bez ohledu na svoje politické zaměření dle aktuálních témat a pomalu se nechávají vytěsňovat organizacemi a hnutími, kterého ani nejsou politickými stranami v pravém slova smyslu.

Často dostávám otázku, 'koho mám vlastně volit'? To je skutečně nelehká otázka. Skutečně levicová strana se totiž mezi těmi tradičními vůbec nenachází, a s pravicí je to stejné, pokud odhlédneme od extrémní pravice. Strany, které nás tady provází už tolik let se staly pro většinu lidí nečitelné a neuchopitelné.

Proto jsou tyto volby možná poslední jak je známe. Je dost dobře možné, a média nám to neustále podsouvají, že strany jako KSČM, ČSSD, Zelení, ale i KDU-ČSL se vůbec do dolní komory parlamentu nedostanou. Že zvítězí a vládnout budou spolky bez historie, které mnohdy točí kormidlem na obě strany politického spektra, jak se jim to zrovna hodí. Některé tyto strany pak v zoufalosti zakládají koalice, což je možná cesta správným směrem, ale tyto koalice jsou příliš nejistým slepencem rozmanitých názorů a proudů, a nebudí žádnou jistotu, důvěru a negarantují stabilitu.

V těch dalších volbách možná nebudeme vybírat ze stran a jejich programů, ale z momentálně aktuálních hesel nějakých populistických hnutí, která budou vznikat a zanikat dle potřeby ....

Co tedy odpovědět na otázku 'koho volit'? Nejdůležitější ze všeho je: jít k volbám a volit. Volit ty strany, které myslí na zaměstnance. Volit ty strany, které v minulosti nechtěly zrušit Zákoník práce, které nechtěly a nechtějí zrušit Minimální mzdu. Volit ty strany, které prosazují její razantní zvýšení a její navázání na průměrnou mzdu. Které prosazují zvýšení výměry dovolené a které navrhují zkrácení pracovní doby. Volit ty strany, které u profesí vyhodnocených jako velmi rizikové prosazují dřívější odchod do důchodu. Které se zaměří a posílí kontrolní činnost SUIP s cílem potírání zaměstnanavatelů, kteří si z pracovně právních předpisů nic nedělají a spoléhají na to, že se zaměstnanec v nich sám nevyzná. Takové strany jsou ty, které máme my, odboráři volit a podporovat.

Přeji tedy všem šťastnou volbu.

 

 


Konec "Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické"
13.4.2021

Výsledek proběhlého Sjezdu ČSSD a aktuální ministerská rošáda včetně celého vládního angažmá bohužel ukazují, že současná ČSSD se již nadobro oddálila od svých kořenů na kterých vyrostla.

Strana totiž byla založena v roce 1878 (7.dubna) jako strana dělníků (Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická), k prosazování oprávněných sociálních a ekonomických požadavků, a hlavně socialistických cílů. Byl to logický a nevyhnutelný krok, který měl umožnit realizovat hluboké změny ve společnosti, v dynamické době 19.století, a který by zlepšil postavení a život pracujícím. Zde se jasně potvrzuje, že teze o tzv."apolitických" odborech je nejen lichá a nesmyslná, ale i obsahově zcela chybná.

Bohužel, v průběhu mnoha desítek let se tato strana postupně změnila v tradiční politickou stranu prorostlou karierismem, polupismem a papalášstvím. Každoroční divadýlko o tvrdých požadavcích na růst minimální mzdy je jen pouhou kouřovou clonou. Ovšem tak slabou, že již nedokáže skrýt, co je už jasné snad úplně každému, a to, že tato strana kromě oprýskané historické značky nemůže už vůbec nic nabídnout.

Hlavní proud odborového hnutí, dlouhodobě deklaruje, že tato strana je jediná sociální a prozaměstnanecká. A strana sama s odkazem na svoji vlastní minulost, se občas ohání svojí levicovostí a členstvím v Socialistické internacionále a v Straně evropských socialistů. Marně. ČSSD již dávno není TOU stranou dělníků a pracujících. Potápějící se loď, která je už z půlky pod vodou; ani hudba a tanec na horních palubách nemohou zaměstnancům nabídnout vůbec nic.

Je tedy otázkou, kam se budou moci odboráři a zaměstnanci uchýlit při svém rozhodování v různých volbách. Která strana jim bude naslouchat a prosazovat zájmy pracujících. Na politickém spektru je sice hodně stran, ale žádná z nich není stranou zaměstnanců s jednoznačně sociálním programem.

Bude tedy zajímavé sledovat, jestli pojem "levice", "levicová strana" zcela vymizí z parlamentu a kdo se pokusí její místo zaujmout.

 

 


"Odbory chtějí po vládě týdenní lockdown o Velikonocích"
22.2.2021

... takový titulek se objevil v médiích (zdroj). Odhlédneme-li od skutečnosti, že povědomí novinářů o odborovém prostředí je velmi omezené a nedokáží se v něm orientovat a proto považují prohlášení jedné části odborové scény, za hlas všech, tak je potřeba upozornit na to, že tento požadavek z úst předsedy ČMKOS je opět pouhým "výkřikem do tmy". Náš svaz s takovýmto požadavkem rozhodně nesouhlasí. Je v něm totiž silně cítit snaha zalíbit se.

Tweet předsedy ČMKOS ze dne 22.2.2021 není nijak konkrétní a proto se otevírají otázky. Které výrobní firmy by měly být uzavřeny? Ty které jedou a vyrábí? Ty firmy, kde zaměstnavatelé povětšinou dělají maximum možného, aby vybalancovali bezpečnost zaměstnanců a plynulost výroby? Ty firmy, které pro ochranu zaměstnanců dělají všechno, včetně nadstandartních opatřeních včetně zajištění testování přímo na pracovištích? Ty firmy, které se snaží seč mohou přežít a zajistit stůj co stůj výrobu, aby nemusely spadnout do náruče bezzubé pomoci státu, která se spíše podobá ruské ruletě, než skutečnému záchrannému kruhu?

Když zavřeme podniky, firmy a zastavíme výrobu, co tím způsobíme? Zlepšení situace? To ani omylem!

Namísto výkřiků a dalších nekoncepčních omezení, by bylo dobré, kdyby se začaly po roce věci řešit komplexně a na základě konsenzu. Situace je opravdu vážná, ale po roce je potřeba se zamyslet například nad stavem a reálnými možnostmi našeho zdravotnictví, současně vyhodnotit opatření která nefungují a ty zrušit a dále motivovat lidi dodržovat ta opatření, která se osvědčují. Současně přicházet s novými. Namísto zavírání firem, je lepší je bonifikovat za přijatá opatření a nabídnout jim pomoc se zajištěním bezpečnosti a ochrany zaměstnanců, namísto restrikcí.

 

 


Končí rok 2020, rok, který si nikdo nepřál
30.12.2020

Končí rok 2020. Rok, který změnil životy snad každého člověka a ukázal nám mnohé nejen o současném světě, o hloubce globalizace a propojení světa, ale především o nás samotných. Jak jsme zranitelní, jací jsme v souvislosti s pomocí druhým, v mezilidských vztazích, jak je to s naším zdravotním stavem a tak dále.

Když končil rok předchozí, tak jsme si všichni přáli obvyklé věci: aby ten nový rok 2020 byl lepší, úspěšný, klidný a pod. Ale už od února a března jsme věděli, že všechno bude jinak. A takhle jsme si to přece nepřáli.

Již deset měsíců jsme v permanentní palbě informací o počtu nakažených, o nebezpečí nákazy, o zemřelých v souvislosti s nákazou, o nezbytných opatřeních, o vládních restrikcích. Žijeme v permanentních omezeních a zákazech a možná si už přestáváme uvědomovat, jak moc se naše životy za těch deset měsíců proměnily.

Proto bychom si pro rok 2021 měli přát hlavně to, abychom jej zvládli, abychom se opět naučili se radovat z maličkostí, abychom byli i trochu opatrní a skromní, abychom jej prožili ve zdraví a v radosti, navzdory všemu špatnému, co nás možná potká, ať už v souvislosti s pandemií, anebo v důsledku jiných událostí.

Věřím, že nový rok 2021 všichni zvládneme a překonáme všechny překážky a nástrahy, které si pro nás jistě připraví ... ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2021!

 

 


Kurzarbeit, už zase?!
7.10.2020

Už řadu měsíců v médiích sledujeme zoufalé snahy o zavedené vysněného tzv.kurzarbeitu, který v Německu a Rakousku tak dobře funguje. Vypadá to, že jej chtějí snad úplně všichni, vláda, zaměstnavatelé i odboráři.

Vládní návrh tedy míří do Sněmovny k projednání. Co je zvláštní je, že ale s tímto návrhem nakonec není spokojen vůbec nikdo. Dokonce ani vláda, která jej připravila. Co za tím může být? Naprosto rozdílný pohled na účel, ke kterému by kurzarbeit měl být. Koho vlastně má chránit. Zatím to vypadá, že všem třem stranám v rámci sociálního dialogu jde spíše o podporu a ekonomickou pomoc pro zaměstnavatele, kteří budou moci i v době krize a propadů v zakázkách dle odvětví dostávat podporu vyplácené náhrady mezd na udržení pracovních pozic. A to vše na základě "objektivního" rozhodnutí moudré vlády.

Podle novely by přesné podmínky nastavila vláda ve svém nařízení. Stanovila by region, odvětví, rozsah zkrácené práce i dobu, po kterou by část mzdy vyplácel stát. Pracovník by doma mohl zůstat až čtyři dny v týdnu. Dostával by za neodpracované hodiny 70 procent čistého, nejvýš ale do celostátní průměrné mzdy. Podpora by se mohla vyplácet maximálně rok. Dostat by ji mohli zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou, kteří jsou v podniku aspoň čtvrt roku.

Ale co zaměstnanci? Ti, pokud zůstanou až rok doma a budou pracovat třeba jen jeden den v týdnu a dostanou náhradu pouze max. 70% tak se jistě dostanou do situace, kdy se budou velmi rychle sociálně propadat do spodních vrstev společnosti. Navíc, současné parametry návrhu skutečně pracují pouze se zaměstnanci s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a vůbec nezohledňují jiné formy zaměstnání.

Současný návrh není žádným kurzarbeitem, ale paskvilem, který nebude fungovat pouze pokud se představitelé státu dobře nevyspí a nebudou dostatečně motivováni k jeho aktivaci. Současně se jím dává do rukou RHSD velmi mocný nástroj, který může být snadno zneužit.

 

 


Zrušení superhrubé mzdy
9.9.2020

Několikaleté volební téma superhrubé mzdy a jejího zrušení se snad už blíží ke svému konci. Tedy obojího, jak superhrubé mzdy, tak i nekonečně dlouho natahované diskuze a slibů politiků o jejím plánovaném zrušení.

Superhrubá mzda je ze své podstaty nesmysl. Zahrnuje totiž do sebe nejen odvody a daně zaměstnanců, ale i zaměstnavatele který zaměstnává pracovníky. To by mohli do superhrubé mzdy zahrnout i daň ze zisku zaměstnavatele, který vydělává prací zaměstnanců.

Je zvláštní, že zaměstnavatelé se už dávno nepostavili proti tomu, aby z vyplácených mezd zaměstnanců platili další odvody státu na sociálním pojištění, a rovněž i zdravotním pojišťovnám. Ukazuje se, jak nesmyslný a účelově nepřehledný a komplikovaný je náš daňový systém. To, že máme jedno z nejvyšších zdanění práce je neoddiskutovatelně jasné každému. Ale stále s tím žádná politická garnitura nic nedělala. Strany od kterých bychom to očekávali, jsou naproti tomu se strachem z nižšího výběru daní raději proti zrušení. Konkrétně sociální demokracie by si konečně měla ujasnit čí zájmy chce prosazovat. A dokonce i některé odborové centrály se k tomuto kroku staví odmítavě. Což je ještě více zarážející.

Jak by bylo jednoduché, kdyby zaměstnavatelé platili pouze jednu daň a zaměstnanec také, a stát by si tyto daně již přerozdělil dle potřeby.

Superhrubá mzda neměla jako pojem ani nástroj nikdy vzniknout a ruku v ruce s jejím zrušením by mělo okamžitě dojít k zásadním změnám v daňovém systému a snížení daňového zatížení zaměstnanců.

 

 


Stravenky versus stravenkový paušál
30.6.2020

Před pár dny médii proběhla informace o tom, že vláda schválila v rámci daňového balíčku tzv.stravenkový paušál. Ministryně Schillerová tuto novinku na tiskové konferenci označila za stravenkovou revoluci. O žádnou významnou změnu, či revoluci se ovšem nejedná. Některé odbory sice ústy předsedy ČMKOS J.Středuly toto razantně odmítly již vloni a naposledy i v lednu letošního roku, ale to pouze pro to, aby podpořily současný stav, kdy zaměstnavatel může zaměstnancům poskytovat příspěvěk na jídlo prostřednictvím stravenek (včetně stravenkových karet, či přímou podporou vydávaného jídla).

Z našeho pohledu je celý stravenkový business od základu špatný a mělo by dojít k jeho radikální změně. Firmy, které se na celém systému přiživují jsou pouhými parazity.
Argumentace, že lidé, kteří dostanou papírovou poukázku, rozměj "stravenku", se díky ní kvalitně v zaměstnání nají, je naprosto lichá. Pokud zaměstnancům dáme peníze, ať už formou poukázek/stravenek, anebo nově přímo k výplatě, tak zaměstnanci udělají to, co dělají vždycky s ostatním příjmem. Použijí tyto prostředky na uspokojení svých potřeb a potřeb své rodiny. Bohužel, jelikož stravenky je možné uplatnit ve většině obchodních řetězců, tak se není co divit, že zaměstnanci jimi naprosto běžně hradí své rodinné nákupy. A to se nezmění ani ve chvíli, když tyto peníze přistanou zaměstnanci přímo na jeho bankovní účet společně s jeho výplatou.

Rovněž si myslet, že nyní se tento bonus dostane do peněženek všech zaměstnanců je vyložená naivita. Zaměstnavatelé, kteří chtějí zaměstnancům takto přispívat to již dávno dělají, a ti co nechtějí, to nebudou dělat stále. Tato změna je k tomu nedonutí.

Jestli ministerstvo financí skutečně myslí vážně to, aby zaměstnanci by měli přístup ke kvalitní stravě a spravedlivě všichni, jak v jednom svém argumentu uvedli na podporu svého návrhu, tak by měli spíše hledat cesty a nástroje, jak razantně podpořit a motivovat zaměstnavatele, aby zaměstnancům zajistili skutečné a plnohodnotné jídlo, ať už prostřednictvím kuchyně, výdejny, automatů, kantýny a podobně a ne aby lidem alibisticky strkali peníze.

 

 


Nezapomínejme na zaměstnavatele
27.3.2020

S tím, jak pandemie pokračuje a počet nakažených roste se stále častěji objevují informace o existenčních problémech živnostníků a nutnosti jim pomoci. V posledních  dnech to dokonce vypadá, že OSVČ je jediná skupina obyvatel, která se musí podpořit a zachránit za každou cenu. Jistě, stát by měl vytvořit podmínky k tomu, aby se co nejméně jeho občanů ocitlo v náruči sociálních dávek a podpor. Na druhou stranu je tak trochu s podivem, že nouzový stav, který zde máme teprve patnáctý den a provozovny a obchody jsou uzavřeny teprve třináctý den, a média se již plní srdceryvnými příběhy o živnostnících, kteří nemají na úhradu nájmů a energií a mají existenční problémy.

Současná situace je dnes velmi těžká, a jelikož jsme stále na začátku krize, tak bude stále těžší a těžší. Záchrana živnostníků, jakkoliv ji můžeme dnes vnímat jako důležitou a potřebnou, ale naši ekonomiku nespasí. Vezmeme-li v úvahu kolik OSVČ u nás působí, kolik z nich několik let v řadě za sebou vykazuje ztrátu a kolik z nich jsou osoby fungující v tzv.švarcsystému, je nutné svoji pozornost a pomoc zaměřit asi spíše na podnikatele zaměstnávající občany. Tzn.zaměstnavatele, kteří zaměstnávají na pracovní smlouvu se vším co k tomu patří. Zde se totiž státu jeho pomoc vrátí hned dvakrát. Jednou v tom, že podnikatel bude vyrábět, platit daně, pojištění a z jeho podnikání bude ekonomický profit a bude vznikat i přidaná hodnota. Podruhé v tom, že zaměstnavatel bude platit zaměstnance a za něj státu odvádět povinné pojistné a zaměstnanec bude mít prostředky na utrácení.

 

 


Potenciál odborů
24.3.2020

V současnosti, kdy čelíme velkému nebezpečí díky celosvětové pandemii si lze všimnout, že i odbory trochu zvýšili svoji aktivitu a z různých důvodů se snaží být více vidět. V posledních dnech krize se nám sešly hned tři důležité okamžiky, na poli odborové scény.

Za prvé to byla dohoda mezi Odbory KOVO MB, VR, KV a společností ŠKODA AUTO o překážce v práci na straně zaměstnavatele v období od 18.3.2020 22:00 hodin do 5.4.2020 22:00, kdy je zcela přerušen provoz v českých výrobních lokalitách společnosti ŠKODA AUTO a.s.

Za druhé to byla mimořádná tisková konference ČMKOS dne 19.3.2020 s požadavky a návrhy odborů v rámci koronavirové krize.

Za třetí pak žádost předsedy OS KOVO obchodním společnostem, které dosud výrobu nepřerušily, a přitom jejich produkce neslouží k řešení život ohrožujících stavů obyvatel, aby alespoň na dva týdny zastavili výrobu a splnili tak svou povinnost připojit se k boji proti pandemii.

Ve všech třech případech se znovu ukazuje slabé místo dnešních odborů. Především to je odborová nejednota a nespolupráce. Zásadní kroky a požadavky by bylo výhodnější a strategičtější prezentovat společně na bázi široké odborové platformy. Ta v této zemi bolestně chybí a odborová rozdrobenost a nejednota nás všechny výrazně limituje a oslabuje. Jestliže samostatná odborová organizace působící u největšího tuzemského zaměstnavatele je schopna jej dotlačit k opatření, kdy okamžitě zcela na dva týdny uzavře výrobu, je spíše ostudou, že předseda největšího odborového svazu působícího ve velkých průmyslových firmách se následně zmůže pouze na obecnou výzvu zaměstnavatelům, aby výrobu ze zřejmých důvodů zastavili.

Je zde nevyužitý potenciál odborů. Tento potenciál, který odbory díky relativně vysoké odborové proorganizovanosti v této zemi mají, se však díky médiím smrskává do obrazu jediné odborové organizace s jediným odborovým bossem a dále anonymních a neznámých odborů, které tvoří pouze jakousi odborovou stafáž. Ano, některým tento stav jistě vyhovuje. Ale kdyby se odbory, alespoň na poli prosazování svých požadavků spojily, svoje kroky a postupy koordinovaly a vzájemně se podporovaly, tak by jistě dosáhly mnohem větších a lepších výsledků a úspěchů pro zaměstnance a své členy, než jaké můžeme nyní vidět.

 

 


Kurzarbeit opět na stole
11.3.2020

Když se u nás před lety nekontrolovaně šířila “infekce” hospodářské krize, přišly odbory s něčím, co především německé země znají již nejméně sto let. S tzv. Kurzarbaitem, tedy zkrácenou pracovní dobou zaměstnanců bez krácení mzdy, kdy rozdíl hradí stát (přesněji - Zaměstnanec by měl při kurzarbeitu dostávat 90 procent mzdy, přičemž stát přispěje 30 procenty jeho průměrného výdělku).

Diskuze se tehdy k tomu vedla poměrně dlouho a následně dohodnutá možnost jeho uvedení v život přišla (především díky M.Kalouskovi) pro mnohé podniky a zaměstnance pozdě. Už tehdy se ovšem říkalo, že tento insitut by měl být do naší legislativy pevně zakotven, aby se dal, v případě potřeby operativně použít. Pro stát je hlavní výhodou, že při něm nedochází ke zrušení pracovních míst a finanční podpora, kterou stát na kurzarbeit vynakládá, je tímto způsobem zhodnocena lépe, než kdyby stát vyplácel podporu a další sociální dávky nezaměstnaným přímo.

A nyní, po několika letech, v období epidemiologické hrozby, se opět dostáváme do situace, kdy by se tento užitečný nástroj hodil.

Odbory se sice již před páry dny ozvaly a žádají zavedení Kurzarbeitu, ale je otázka, jestli a jak rychle se jednotlivé strany, které do toho mluví dohodnou, zda vůbec, pro jaké sektory a v jakém poměru se zavede. Je veliká škoda, že se ani za posledních deset let nepodařilo tento užitečný nástroj dostat přímo a pevně do Zákoníku práce.

 

 


Pátý týden dovolené pro všechny!?
14.2.2020

V posledních dnech média opět zaplavilo téma zvýšení zákonného nároku na dovolenou v rámci projednávané novely Zákoníku práce. Konkrétně se navrhuje zvýšení výměry dovolené ze čtyř týdnů na pět. Poté, co začátkem února poslanci sociálního výboru nedoporučili sněmovně návrh zákona, který prodlužuje zákonnou dovolenou na pět týdnů se zvedla velká diskuze, především v nejvyšších odborových kruzích.

Sjednocení výměry dovolené pro soukromý sektor se státními zaměstnanci, kde již je nárok na pět týdnů je jistě v pořádku. Nicméně, s přihlédnutím ke skutečnosti, že více než tři čtvrtiny sjednaných podnikových kolektivních smluv zvýšenou výměru dovolené na pět a více týdnů obsahují, je otázkou, jestli její uzákonění by bylo skutečnou výhrou pro odbory.

Odborové organizace, které mnohdy s velikými obtížemi tento benefit v kolektivních smlouvách vybojovaly, by se v řadě případů ocitly v situaci, kdy kolektivní smlouva by neosahovala žádné zásadní ustanovení zlepšující postavení zaměstnanců. Možná by bylo lepší ponechat stávající stav a umožnit odborům toto i nadále sjednat pouze v kolektivních smlouvách.

V této souvislosti se ovšem naskýtá otázka, jestli by nebylo pro odbory a zaměstnance lepší se zaměřit na skutečně důležitá a nelehká témata, jako například, přes dvacet let planě diskutovanou státní úrazovou zaměstnaneckou pojišťovnu, anebo prosazení pracovních soudů po vzoru vyspělého západu.

 


Končí rok 2019!
31.12.2019

Milí přátelé a odboráři,
další rok už je pomalu za námi. Rok 2019.

Máme za sebou spoustu práce, veřejných i interních aktivit a akcí. Jsem moc rád, že se nám opět podařilo uskutečnit pobytové zájezdy v Chorvatsku i rodinný víkend v Ludvíkově. Jsem moc rád, že se mezi nás přidaly další organizace. Jsem moc rád, že se nám dařilo i v odborové práci. Mimořádným úspěchem bylo vítězství naší členské odborové organizace v soudním sporu, kdy čelila naprosto bezprecedentnímu útoku zaměstnavatele s cílem ji zlikvidovat. Jsem moc rád, že se našemu svazu podařilo opět pomáhat členským organizacím s kolektivním vyjednávám a zajistit tak pro zaměstnance zase o něco lepší pracovní i mzdové podmínky. Jsem moc rád, že se dařilo svazu se i velmi dobře prezentovat na řadě akcí a míst. Jsem moc rád, že se nám podařilo otevřít první Kontaktní centrum svazu, v Hostinném.

Bylo toho v roce 2019 samozřejmě více, a vše by se nám zde ani nevešlo, ale nakonec, veškerá činnost a naše úspěchy se nám dařily díky funkcionářům, zaměstnancům a členům svazu. Velmi rád bych proto upřímně poděkoval jim všem za projevenou důvěru a za to, že jsou s námi. A také za jejich obětavost a nezištnost se kterými pracují pro svaz i pro druhé.

V tento silvestrovský den přeji našemu společnému svazu Nové odbory, ať roste a pomáhá všude tam, kde je to potřeba. Ať ukazuje, že odbory jsou důležité a jsou potřebné. A abychom se nestyděli za to, že jsme odboráři a stále usilovali o lepší podmínky a postavení zaměstnanců a pracujících. Abychom společně naplňovali naše motto: PARTNERSTVÍ – PŘÁTELSTVÍ – SOLIDARITA.

Všem přeji krásný, úspěšný a naplněný rok 2020!

Jaroslav Radim Juryšek
předseda svazu Nové odbory

 

 


Konec levné práce?
17. 9. 2019

Dnes se v Praze koná mítink ČMKOS “Konec levné práce”, na který se, podle prvních informací, chystá asi 1500 odborářů. V této souvislosti dostáváme dotazy, jak se k problematice "levné práce" staví náš svaz.

To, že  je u nás levná práce problém, se ví i bez odborových shromáždění. Stačí se podívat na pracovní a mzdové podmínky v sousedních zemích. Naši zaměstnanci jsou v řadě případů pouhými lacinými otroky převážně západních firem. To je problém, který je, podle našeho názoru, nutné řešit. Náš svaz každým rokem upozorňuje na to, ze minimální mzda v režii tzv.tripartity roste neobhajitelně pomalu. Například pro rok 2020 požadujeme navýšení minimální mzdy na hodnotu 16.500Kč.

Jak z toho ven? Začít by měl každý u sebe. Stačí nepřistupovat na nízké mzdy. Jako jednotlivec zaměstnanec málokdy uspěje, ale pokud se lidé spojí, je jejich vyjednávací síla mnohem větší.  Proto je vhodné nebát se a sdružovat se v odborech. Odbory totiž nejsou zatuchlou relikvií dávných časů, ale silným nástrojem a oporou zaměstnanců - pokud ho ovšem dokáží použít. Jestliže se nechají obalamutit tvrzením, že každý se musí postarat především sám o sebe, jestli uvěří tomu, že spojovat se k obraně a prosazení svých zájmů je zbytečné - pak jim skutečně nezbude nic jiného než zůstat pokornými otroky.

Nedávno jsem viděl rozhovor s majitelem impéria Interlacto Oldřichem Gojišem, který se pohoršoval nad tím, ze je nyní v zajetí diktátu většiny, kdy si zaměstnanci diktují podmínky a dokonce si dovolují odcházet na lépe placené pozice u jiných zaměstnavatelů. To je však přesně to, co by měli zaměstnanci dělat. Spojit se a o své situaci se zaměstnavatelem jednat. Odchod samotný nic nevyřeší, jen posune problém o kousek dál. Důležité je aktivně se zapojit a prosazovat kolektivní požadavky. Jen tak si zaměstnavatelé uvědomí, že nemají k dispozici poslušné stádo, ale silného a sebevědomého partnera, který se nebojí bojovat za své požadavky, ale zároveň dokáže jednat konstruktivně a důstojně

 

 


Nezaměstnanost na dně!
11. 6. 2019


Jak jsme se mohli v těchto dnech dočíst v mediích, celková úroveň nezaměstnanosti v naší zemi klesla na své další historické minimum. Zřejmě jsme se tak  již ocitli na samém dně. Aktuálně je se svojí hodnotou 2,6% nejnižší od roku 1997. To je výborná zpráva. Alespoň pro všechny zaměstnance. Nyní je totiž velmi malá hrozba propouštění a nemusíme se tolik bát o své pracovní pozice. Méně dobrá zpráva to je ale pro zaměstnavatele. Ti se totiž můžou reálné bát, ze jim zaměstnanci odejdou za lepší či lépe placenou prací. Zaměstnavatelé už tak nemohou svým zaměstnancům vyhrožovat, že “za branou čeká dost lidi na tvoje místo” a musí si zaměstnance předcházet a naslouchat jim. Každý to ale dělá po svém. Nabízejí se výhody, bonusy, benefity, odměny a další.
Je jen na nás čím se necháme zlákat a koupit. Proto vždy mějme na paměti, že za práci má náležet důstojná a spravedlivá odměna. A ta se vyjadřuje dobrými pracovními podmínkami, slušným zacházením ze strany zaměstnavatele a mzdou či platem. Nenechme se tedy koupit lacinými odměnami ve formě různých masáží, wellnessem, poukázkami, služebním telefonem a podobně.
Požadujme raději vždy adekvátní spravedlivou a důstojnou mzdu či plat. Za ty si totiž budeme moci užívat dostatku podobných benefitů sami, i bez zaměstnavatele.

 

 


Evropské volby 2019 - jděte volit!
21. 5. 2019


Již za tři dny začnou volby do Evropského parlamentu, tzv. Eurovolby 2019. Často slýchám, že za všechno může Brusel anebo, že Brusel je daleko a nikoho tam naše problémy nezajímají. Tohle rozhodně musím odmínout. Brusel je tak blízko, jak jej blízko budeme chtít mít a jak dobré a schopné zástupce naší země tam budeme mít. Proto je velmi důležité, aby každý přispěl svým názorem a zúčastnil se voleb. Každých voleb. Je to naše právo a je hloupé se jej z pohodlnosti či vlastní rezignace bezdůvodně vzdávat. V Bruselu se rozhoduje o nejen o EU, jíž jsme součástí, ale i o spoustě důležitých otázek, které se nás denodenně dotýkají. Stačí se jen trochu zajímat o věci kolem nás. Demokracie není zadarmo, proto bych rád všechny vyzval: Jděte k volbám!

 

 


1.máj - Svátek práce a svátek zamilovaných
1. 5. 2019


Dnešní den je krásný a výjimečný.
Je to den, kdy slavíme Svátek práce a současně i slavíme příchod nejromantičtějšího měsíce - máje.
Svátek práce se slaví dne 1.5. již od roku 1889, kdy jej vyhlásila II. Internacionála na popud francouzských socialistů a je to tedy již rovných 130 let! Málokdo dnes ovšem ví, že tento den se slaví a je uznán jako svátek v drtivé většině zemí celého světa. Dokonce téměř všechny státy Afriky a kompletně celá střední a jižní Amerika jej každoročně oslavují.
U nás se tento svátek rovněž slaví a to hned od samotného prvopočátku. Poprvé již v roce 1890 především v Praze, kde se uskutečnil na Střeleckém ostrově první Tábor lidu. V celé naší historii byl tento svátek uznán a slaven všemi režimy. Dokonce šlo o oficiální svátek i v nacistickém Německu a slavil se tak i v době okupace. I samotná katolická církev uznává tento svátek a od roku 1955 určila v tento den svátek Sv.Josefa, Dělníka.
V tento den se rovněž tradičně slaví svátek zamilovaných (v posledních letech úspěšně válcovaný Sv.Valentýnem). Tento svátek má mnohem delší historii než svátek práce a jeho kořeny lze hledat až v antice, kdy byl slaven římský svátek Floralia. U nás se tento svátek stal velmi populární především v období romantismu, vzpomeňme na Máchův Máj, ale jistou souvislost můžeme hledat i s pohanskými svátky a tradicemi sahajícími až do dávných dob.
A jak je na tom svátek práce dnes? Masové průvody a opulentní akce se u nás již nekonají a oslavy jsou spíše skromné. Konají se malé regionální akce, několik stranických veselic a jediná oficiální odborová akce. Je to škoda, neboť tento den si zaslouží připomenutí, hlavně hodnot, které dnes bereme jako samozřejmost a za které bylo potřeba dříve tvrdě bojovat.
Ne každý může tento den strávit se svojí rodinou. Mnozí tráví i tyto volné dny v práci. Proto si v tento den vzpomeňme konkrétně na pracovníky obchodu, kteří paradoxně a nesmyslně, v tento den budou muset být v práci.
Pojďme dnes tedy udělat dobrý skutek a nechoďme nakupovat. Pojďme sami ukázat, že není nutné aby nákupní centra byly ve státem vyhlášené a uznané svátky otevřené. Podpořme ty, co nechtějí na 1.máje sedět celý den za pokladnami obchodů.
Pojďme raději společně oslavit tento svátek třeba procházkou v přírodě a prvním polibkem s milovanou osobou pod rozkvetlým stromem.

 

 


Důstojná minimální mzda pro rok 2020
10. 4. 2019


V pondělí zveřejnila ČMKOS (Českomoravská konfederace odborových svazů), která odborově sdružuje cca 7,5% všech pracujících v naší zemi, na své tiskové konferenci představu o růstu minimální mzdy od ledna příštího roku.
Podle jejího předsedy by měla hodnota minimální mzdy být od ledna 2020 na úrovni 15.000Kč. Je dobré si zde připomenout, že toto je hodnota, kterou jsme společně s Odborovým sdružením Čech, Moravy a Slezska a Moravským odborovým svazem pracovníků v průmyslu navrhovali již pro tento rok a tento návrh jsme předložili jednak premiérovi, ministryni práce a sociálních věcí a dále i největším oborovým centrálám. U těch jsme však nezaznamenali žádnou reakci.
Důvody pro takový nárůst jsme předložili ve společném prohlášení, které jsme vydali v červnu loňského roku. ČMKOS však ve stejnou dobu přišla s návrhem minimální mzdu na úrovni pouze 13.700Kč. Výsledek jejich jednání na celostátní tripartitě je nakonec současných 13.350Kč.
Je velká škoda, že ČMKOS nespolupracuje s ostatními odborovými svazy, sdruženími a odborovými reprezentanty a vystupuje jako jediná odborová centrála u nás. Síla odborů by byla, v případě vzájemné spolupráce, mnohem větší a požadavek na růst minimální mzdy by tak mohl být mnohem ambicioznější.
Připomenout si můžeme i další požadavky ČMKOS na růst minimální mzdy v předchozích letech. Například pro rok 2016 požadovala ČMKOS růst o celých 1.000, minimální mzda nakonec stoupla pouze o 700Kč. Následně pro rok 2017 požadovala růst o celých 1.600Kč, výsledkem však bylo navýšení o 1.100Kč na úroveň 11.000Kč.
Jestliže členové Sněmu ČMKOS již v květnu roku 2015 ve svém prohlášení veřejně deklarují, že “odmítají minimální mzdu pod hranicí chudoby”, bylo by snad vhodné s tím konečně něco udělat. Jen vzájemně spolupracující odbory mohou být úspěšné a dosáhnout vyšších cílů.
Připomínám, že minimální mzda je vyjádřena pochopitelně ve formě hrubé mzdy. Tudíž, při růstu na hodnotu 15.000Kč se reálně bavíme o čisté mzdě cca 12.405Kč. To je v porovnání s hodnotami průměrných mezd za rok 2018 a reálných základních životních nákladů zoufale nízká hodnota.
Náš svaz má jediný možný požadavek. Minimální mzda nesmí být pod hranicí příjmové chudoby a musí být zárukou důstojného příjmu a života. Pro rok 2020 tedy společně požadujme minimální mzdu na úrovni alespoň 16.500Kč!


Končí rok 2018
31. 12. 2018


Milí přítelé a odboráři,

rok 2018, který pomalu končí, byl rokem velmi bohatým na události, akce a různé aktivity našeho svazu. Byl to rok náročný, kdy jsme si z důvodu narůstající práce vzali na pomoc do našeho pracovního týmu tři nové posily, které nám pomáhají s administrativou, s finančními a projektovými záležitostmi a s právními službami.

Našim členským Odborovým organizacím jsme letos úspěšně a aktivně pomáhali s přípravou a rovněž i samotným kolektivním vyjednáváním a podíleli se tak na zlepšení pracovních a sociálních podmínek v řadě podniků. Kolektivní vyjednávání a zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců považujeme za jednu z nejdůležitějších oblastí naší práce na kterou se maximálně soustředíme. Jsme rádi, že ve většině případů je kolektivní vyjednávání úspěšné a i bez nadbytečných prohlášení a demonstrativních shromáždění se daří sjednávat pro zaměstnance důstojné mzdové a sociální podmínky.

Uskutečnili jsme veliký projekt za podpory Nadace Rosy Luxemburgové díky jemuž jsme uspořádali několik akcí, vydali publikaci o odborech a nechali natočit úspěšný film “odbory - síla na vaší straně”, který je volně k dispozici na našem webu. Uspořádali jsme řadu akcí pro naše členské organizace, ať už šlo o jednání či o akce pro celé rodiny, sjednali novou výhodnější Rámcovou smlouvu s Vodafone pro roky 2018-20, účastnili se řady tuzemských i zahraničních akcí, uzavřeli dohodu o spolupráci s polskou Solidaritou z Dolního Slezska, navázali rovněž spolupráci s Odborovým sdružením Čech, Moravy a Slezska, uspořádali tři turnusy zájezdu do Chorvatska, uspořádali dvě školení na aktuální témata pro funkcionáře, přijali do svazu nové organizace, začali působit na odvětvové úrovni a zapojili se do jednání o kolektivních smlouvách vyššího stupně. 

Pravidelně jsme pak informovali členské organizace o aktualitách a novinkách jak ve svazu, tak i v legislativě a návštěvovali členské organizace a operativně řešili jejich požadavky.

Za celý rok 2018 byla ze Sociálního fondu členům vyplacena pomoc přesahující částku 100.000Kč! Už celé dva roky tak členům pomáháme při různých životních a sociálních situacích.

Je to jen krátký přehled všeho, co jsme dělali. Že naše práce má smysl a že náš svaz nyní, po dvou a půl letech co spontánně vznikl dobře šlape, svědčí průběžný zájem o členství. Každý měsíc se na nás obrací s dotazy a zájmem o informace další organizace, které z různých důvodů hledají alternativu k tradičním odborovým strukturám. Takovým rádi nabízíme možnost spolupráce či přímo členství.

Velikou radost nám dělá Odborová organizace Individuálních členů, která velmi rychle roste a pomalu se z ní stává naše největší organizace. Ukazuje se, že tato možnost odborového sdružování u nás doposud chyběla. A jsme tomu rádi. Pro příští rok se chceme více zaměřit na práci v této organizaci a dále ji rozvíjet.

Pro nadcházející rok připravujeme řadu novinek. Od ledna například spouštíme on-line právní poradnu pro naše členy prostřednictvím webu či budeme postupovat v elekronizaci vzájemné komunikace. Jsme toho názoru, že v dnešní době již není potřeba užívat papírových formulářů a tiskopisů, a že drtivá většinu záležitostí je možné vyřešit elektronicky. Například již funguje on-line formulář pro požadavky na převody telefonních čísel pod naši Rámcovou smlouvu s Vodafone, či formulář zasílání hlášení změn v orgnizacích. Stejně tak i žádosti ze Sociálního fondu jsou řešeny výhradně elektronicky, což našim členským organizacím šetří čas i peníze.

Tohle všechno to, co jsme v tomto roce 2018 zvládli, by se nepodařilo bez funkcionářů, zaměstnanců, členů. Velmi rád bych proto poděkoval jim všem za projevenou důvěru, za to, že jsou s námi.

Svým kolegům z předsednictva za práci pro svaz, protože bez Vás všech, bychom nebyli tam, kde jsme a také za obětavost a nezištnost se kterými děláte svoji práci pro druhé.

98C30DD8 7BA0 4F51 BA51 9152238FE612Závěrem přeji našemu společnému svazu Nové odbory, ať roste, sílí, pomáhá a buduje. Aby jsme se nestyděli za to, že jsme odboráři a stále usilovali o lepší podmínky a postavení zaměstnanců a pracujících . Abychom společně naplňovali naše motto: PARTNERSTVÍ - PŘÁTELSTVÍ - SOLIDARITA.

Všem přeji krásný, úspěšný a naplněný rok 2019! 

Jaroslav Radim Juryšek
předseda svazu Nové odbory

 


Činnost nové vlády budeme pečlivě sledovat
16. 7. 2018


Česká republika má, po nekonečných týdnech dohadování, opět vládu. Je pozitivní, že se jedná o vládu, v níž zasedají představitelé levicových a středolevých stran, jakkoliv není jisté, zda budou moci důsledně naplňovat své programy. Levicovost hnutí ANO považuji za diskutabilní, obzvláště proto, že její předseda několikrát zopakoval, že ideově je mu nejbližší ODS. Veškeré vstřícné kroky vůči občanům naší země pak lze, ve světle tohoto výroku, považovat za populistické. Ideově neukotvené ANO je pouhým nástrojem svého předsedy, který má sloužit k tomu, aby se ze státu stala firma pod vedením autokratického manažera, který ji ovládá pomocí SMS.

Přál bych si, aby působení ČSSD a podpora KSČM byly zárukou trvalého zlepšování podmínek pracujích a sociálně slabých občanů, spravedlivého růstu mezd a zvyšování sociální a ekonomické úrovně naší společnosti. Nové odbory budou pečlivě sledovat činnost této vlády a ve spolupráci se svými partnery přinášet vlastní požadavky a návrhy, které vycházejí z našeho přesvědčení o tom, že společnost, má-li být udržitelná, musí být spravedlivá a nesmí být postavena na zvyšující se nerovnosti a vykořisťování.

 


Nevolte menší zlo
25. 1. 2018


Letošní prezidentská volba se vyznačuje poměrně rozjitřenou atmosférou, která se hemží různými doporučeními koho volit a komu svůj hlas určitě nedávat. Politické strany, odborové centrály, analytici i různé tak zvané celebrity nás vybízejí, ať se voleb zúčastníme a volíme s rozvahou a moudře. S tímto doporučením asi lze souhlasit. Nicméně zde vyvstává jedno "ale".

V prvním kole volby bylo devět kandidátů a téměř každý si mohl najít toho svého. Takového, který jej oslovil a kterému se rozhodl dát svůj hlas. Co ovšem v případě, kdy se ten můj favorit do druhého kola nedostal? Jak se mám nyní postavit k volbě a rozhodnout se mezi dvěma kandidáty, které jsem v prvním kole nevolil, protože jsem je, z různých důvodů, volit nechtěl?

Je to těžší otázka než by se mohlo zdát. Mezi častá doporučení, která zaznívají, patří zachovat se na základě hesla “Volím menší zlo”. A právě v tom spočítá ono "ale". Nechci volit “menší zlo”. Chci volit zodpovědně toho, koho chci. A mým právem je i rozhodnutí nevolit nikoho! Pokud bych volil menší zlo, posiloval bych tak mandát toho, koho třeba neuznávám nebo mu nevěřím.

Rozhodujte se podle svého, a nevolte menší zlo.

 


Končí rok 2017
31.12.2017


Vážení kolegové, odboráři,

 
IMG 0034pomalu končí rok 2017 a za několik hodin vstoupíme do roku nového, roku 2018. V němž oslavíme krásné druhé výročí od našeho vzniku a tedy již dva roky činnosti. Co nám tento rok přinese, jaká překvapení nás čekají nevíme. Ale jako tradičně je dobré trochu zhodnotit končící rok.
 
Rok 2017 byl velmi náročný a plný odborové činnosti, síťování, aktivit a drobné každodenní práce pro naše členské organizace. Za celý rok 2017 do našeho svazu vstoupilo celkem 10 nových organizací, navýšila se členská základna a v současnosti řešíme vstup dalších tří organizací. Není to jednoduchý proces, neboť náš odborový svaz nevytváří žádné pobočné spolky, ale sdružuje pouze samostatné organizace. Je tedy vidět, že jsme se pevně ukotvili a máme odborářům, ale i jiným zájemcům o členství co nabídnout.
 
Samostatnou kapitolou je naše speciální organizace pro Individuální členství. Tento projekt se těší velkému zájmu, a i přes minimální propagaci si v něm v letošním roce našlo “to své” několik desítek nových členů. Toto by jistě nebylo možné bez sdílení informací na našem webu a Facebooku. Jan webové stránky, tak i Facebook mají velmi vysokou návštěvnost.
 
Podařilo se nám velmi úspěšně pokračovat ve spolupráci s Nadací Rosy Luxemburgové, díky jíž se nám podařilo uspořádat velmi vydařený Kulatý stůl o odborovém hnutí. Na tento projekt by měl navázat další, mnohem větší projekt v roce 2018, který bude obsahovat několik větších aktivit. Opět se zaměřením na budoucnost odborového hnutí. Podařilo se nám uspořádat skvělý zájezd do Chorvatska pro cca 60 odborářů a jejich rodiny. Podařilo se nám dále uspořádat dvě rodinné akce v Ludvíkově pod Pradědem, jednu na jaře a dlouhou na podzim. Všechny tyto akce jsou velmi náročné na přípravu, neboť si je zajišťujeme i organizujeme sami. Podařilo se nám zapojit se do aktivit a navázat spolupráci s řadou hnutí a organizací. V tomto směru chceme do budoucna být velmi aktivní a rozšiřovat tyto aktivity a síť.
 
Našim členským Odborovým organizacím jsme úspěšně pomáhali s přípravou a rovněž i samotným kolektivním vyjednáváním a podíleli se tak na zlepšení pracovních a sociálních podmínek v řadě podniků. Kolektivní vyjednávání a zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců považujeme za jednu z nejdůležitějších oblastí naší práce. Symbol solidarity našeho svazu je náš vlastní Sociální fond, ve kterém jsou všichni členové pojištěni. Za celý rok 2017 jsme z něj vyplatili pomoc našim členům téměř 90.000Kč!
 
Náš svaz již také proniknul do obecného povědomí. Začínají nás kontaktovat organizace i odborové svazy s nabídkou vzájemného poznání se a případné spolupráce. Jako příklad můžeme uvést pozvání z Odborové organizace KOVO Mladá Boleslav, která je vůbec největší odborovou organizací v naší zemi a působí ve společnosti Škoda auto, a.s. Toto setkání proběhlo před Vánoci a informovali jsme o něm prostřednictvím našeho webu.
 
Náš svaz pracuje pod heslem „Partnerství – Přátelství – Solidarita“, proto klademe velký důraz na komunikaci se členskou základnou. Snažíme se být ve stálém kontaktu a členské organizace naše předsednictvo pravidelně navštěvuje. Nechceme, aby odborové organizace a jejich členové byly na svoji práci v organizacích sami.
 
Za rok 2017 se toho tedy událo skutečně hodně a bylo odvedeno obrovské množství práce. Jsme rádi, že náš svaz pomalu roste a je pevný ve svých základech. Tedy ve svých ideálech, představitelích a především členech. Že ukázal, že umí zvládnout i větší akce a nebojí se výzev, které jsou před námi.
 
Rád bych na tomto místě poděkoval všem našim členům za projevenou důvěru, za to, že jste s námi, svým kolegům z předsednictva za práci pro svaz, protože bez Vás všech, bychom nebyli tam, kde jsme a také našim externím spolupracovníkům za pomoc. Všem potom za obětavost a nezištnost se kterými děláte svoji práci pro druhé.
 
Budeme moc rádi, když i v roce 2018, který za pár hodin začne se budeme společně setkávat, diskutovat spolu, pomáhat si, když nám budete zasílat své nápady a podněty a když se nám společně podaří dál budovat to, co jsme tak dobře a úspěšně začali roce 2016.
 
 
Přeji Vám všem krásný, klidný a úspěšný rok 2018!
 
Jaroslav Juryšek
předseda svazu
 
 

K výsledku říjnových voleb
22.10.2017

Letošní volby pro Poslanecké sněmovny jsou poněkud jiné, než na jaké jsme byli doposud zvyklí. Sychravé podzimní počasí jako by potvrdilo výsledky naznačené předvolebními predikcemiZcela podle čekávání zvítězilo vládní hnutí ANO, které se profiluje jako středové a vysává elektorát napravo i nalevo. Za alarmující je třeba považovat fatální propad ČSSD a totální oslabení české levice, která nedokázala oslovit své voliče tak, aby dosáhla dvojciferného výsledku. 

V běžném občanovi to zatím nevzbuzuje obavy, ale je třeba vědět, že pravý opak je pravdou. Nástup pravicových a nečitelných stran bude v následujících letech s největší pravděpodobností znamenat další a občas možná i nenápadnou likvidaci sociálních jistot a významné omezování sociálního státu. Nové strany, které se do Poslanecké sněmovny dostaly, v čele s SPD, které mají v hlavním programu potlačování práv menšin a šíření netolerance a nenávisti, jistě nebudou zárukou rozvoje státu a sociálních výdobytků.

Zda se podaří sestavit vládní koalici a jaká bude, zatím nevíme, ale odbory se musí mít velmi na pozoru. Jtotiž možné, že sluncem zalité dny skončily, a my budeme muset čelit nejrůznějším atakům na jistoty a práva pracujících a občanů. 

Odbory stojí na prahu velkých výzev. Musíme se začít spojovat napříč celospolečenským spektrem, aby se nám podařilo vytvořit jednotnou a širokou frontu na obranu občanů a zaměstnanců.

 


K protestnímu shromáždění Vysokoškolského odborového svazu 1.9.2017
31.8.2017

V pátek 1. září se v Betlémské kapli uskuteční protestní shromáždění Vysokoškolského odborového svazu na téma Apelujeme na Vládu ČR, aby podpořila naše školství a zasadila se o zlepšení platových poměrů v této oblasti a o nastavení dlouhodobého a systémového modelu financování.
Stav financování školství a pracovníků ve školství je dlouhodobě neuspokojivý. Je však potřeba se zamyslet nad současným stavem v kontextu vývoje naší společnosti za posledních více než 25 let. Útlum a likvidace učňovského školství v devadesátých letech vedl k likvidaci řemesel a snížení manuální zručnosti uchazečů o zaměstnání z řad absolventů škol.
Naproti tomu nesmyslná a nekoncepční podpora rozvoje soukromého školství, ať již středního, vyššího nebo vysokého především v oblasti humanitních oborů, vedla k tomu, že naše školství ročně produkuje obrovské množství absolventů, kteří následně plynule přecházejí do evidence ÚP. V tom vidím hlavní problém. Chybí zde výraznější podpora státu v oblasti učňovského školství a odborně technických oborů. Otázkou tedy není, jestli je do školství naléváno dostatečné množství peněz, ale to, jak je s těmi penězi nakládáno a kam jsou směřovány. 
Domnívám se, že je skutečně potřeba učitelům na všech stupních nastavit podmínky odměňování, které by odpovídaly jejich společenskému postavení a důležitosti. Zároveň se však nesmí zapomínat na nepedagogické pracovníky, kteří jsou dnes odměňováni v naprosto neadekvátní výši a jsou platově více než podhodnoceni.

 


Předseda Nových odborů vzkazuje těm, kteří vyhrožují, že, kvůli schválenému navýšení minimální mzdy, budou muset propouštět: "Netrapte sebe a své zaměstnance a skončete!"
22.8.2017

Rozhodnutí vlády o zvýšení minimální mzdy na úroveň 12.200Kč je dobrým signálem, že sociální stát alespoň trochu funguje. Doufejme, že zůstane zachován a snad i rozvíjen. Je otázkou, zda takové zvýšení zajistí dostatečnou odměnu za vykonanou práci k zajištění důstojného života. Věřím, že toto zvýšení není na dlouho poslední, a že lidé, při rozhodování o tom, koho budou na podzim volit, přihlédnou i k tomu, jak se která strana staví k navyšování minimální mzdy. Včerejší hlasování jim může být vodítkem. Pracovat se lidem musí jednoznačně vyplatit! Pokud na toto rohodnutí někteří zaměstnavatelé reagují negativně a vyhrožují, že budou muset propouštět, tak jim mohu pouze vzkázat: netrapte sebe a své zaměstnance a skončete!

 


Od 1. ledna 2018 by měla vzrůst minimální mzda. Vládní návrh, který počítá s minimální mzdou na úrovni 12 200 korun, je momentálně v připomínkovém řízení. Jak se na problematiku minimální mzdy dívají Nové odbory?
21.7.2017

Minimální mzda není, jak by se možná mohlo zdát z novinových zpráv, ničím novým. V našem státě byla zavedena od roku 1951, kdy se ČSR připojilo k Úmluvě Mezinárodní organizace práce. Od té doby tedy máme, společně s většinou vyspělého světa, minimální mzdu. V posledních měsících probíhá intenzívní debata o tom, o kolik by měla v roce 2018 minimální mzda vzrůst.
Na této debatě je velmi dobře vidět posun v přístupu k tomuto nástroji. Zaměstnavatelé již nejsou kategorickými odmítači minimální mzdy. Sami navrhují její navýšení na úroveň  40% průměrné mzdy. To je výrazná změna, protože ještě před dvěma lety žádali její zmrazení a před 5-6 lety dokonce její úplné zrušení.
Podle mého názoru to znamená, že si zaměstnavatelé konečně uvědomují, že je potřeba motivovat občany k tomu, aby pracovali. Minimální mzda je užitečný sociální a motivační nástroj, se kterým je nutno správně pracovat. Je důležité uvědomit si, že minimální mzda nemá být maximem, který je zaměstnavatel ochoten zaplatit, ale musí být východiskem pro spravedlivější ohodnocení zaměstnanců.
Česká republika by se měla připojit k vyspělému světu a dostat minimální mzdu na úroveň okolo 50% průměrné mzdy.

 


Chybí českým zaměstnavatelům pracovníci nebo levná pracovní síla?
27.6.2017

Zaměstnavatelům v České republice údajně chybí okolo 174.000 pracovníků, a to především v dělnických profesích. Stačí se podívat na nabídky volných míst. Zaměstnavatelé svorně tvrdí, že tato místa nemohou delší dobu obsadit našimi občany. Důvod je nasnadě - chybí jim totiž LEVNÁ pracovní síla. V našem svazu jsme si v letošním roce udělali modelový test, kdy jsme vytvořili dva životopisy na dvě fiktivní osoby, včetně kontaktů a rozeslali jej na celkem 80 vytipovaných nabídek práce. Oba fiktivní uchazeči splňovali veškerá požadovaná kritéria. Výsledek? Odpověděli pouze dva zaměstnavatelé.
Mnozí zaměstnavatelé tedy sice poptávají pracovníky, ale těm pak nabídnou, pro většinu uchazečů nepřijatelných, cca 80Kč/hod. Pak lamentují, že nemohou vyrábět a nemají lidi. Tím se systematicky vytváří tlak na legalizaci dovozu levné pracovní síly. Mobilita pracovní síly je v dnešním světě již vcelku nutností, ale musíme dbát na to, že zahraniční pracovníci budu pracovat za stejných podmínek, tedy i finančních, jako naši.

 

Kontaktní údaje

Svaz Nové odbory
Ptenský Dvorek č.100
798 43 PTENÍ
IČ: 052 14 874
DIČ: CZ05214874
Datová schránka: ica7eus

Mobil:   736 512 973
E-mail: sekretariat@noveodbory.cz