90 LET OD FRÝVALDOVSKÉ STÁVKY
25. listopadu roku 1931 se v Dolní Lipové u Frývaldova (dnešního Jeseníku) odehrála tragedie, která se zapsala krvavým písmem do našich dějin. Při střetu mezi pochodem demonstrujících dělníků a četnictvem tehdy zemřelo celkem 8 osob a 13 jich bylo těžce zraněno. Co se tehdy stalo je částečně zahaleno clonou času i dobové ideologie. Nicméně, hlavní fakta a souvislosti jsou jasné a nezpochybnitelné.
Na začátku třicátých let vrcholila hospodářská krize, která velmi tvrdě dopadala na všechny vrstvy obyvatelstva. Rostla nezaměstnanost, ceny a bída. Ne jinak tomu bylo i v národnostně problematickém pohraniční, kde tato krize dopadala ještě silněji. Němečtí podnikatelé v ČSR jen ztěží dosáhli na státní zakázky a čelili tak větším problémům. Krize zasáhla i oblast stavebnictví, které se díky poválečným změnám v uspořádání Evropy dosud zcela nevzpamatovalo a zpřetrhané obchodní vazby z dob mocnářství dosud nebyly obnoveny. Nejinak tomu bylo i v oblasti kamenoprůmyslu. Ten byl na Frývaldovsku velmi rozvinutý a měl dlouhou historii. Zdejších 124 žulových a mramorových lomů bylo za Rakousko – Uherska vyhlášených a kámen odtud můžeme i dnes spatřit na těch nejskvostnějších stavbách ve Vídni, Praze, Londýně i mnohem dále ...
Na Frývaldovsku byli zaměstnavatelé, stejně jako i jinde v republice, sdruženi do kartelů, zde do Svazu československých průmyslníků. Překupování výrobních kvót v rámci kartelů vedlo často k nečekaným uzavíráním jednotlivých provozů a tím i k sociálním nepokojům ze strany zaměstnanců. Ne jinak tomu bylo i v oněch podzimních měsících roku 1931. Díky náhlému poklesu zakázek pro zdejší kamenoprůmysl a vápenictví se mnozí podnikaté rozhodli své provozy dočasně uzavřít a výrobní kvóty prodat jinam.
Zde je pak nutné vidět jádro celého problému. Je potřeba připomenout, že tehdejší vláda a zodpovědná místa, dnes idealizované první republiky, tyto problémy vesměs nijak neřešila a nechávala vše na tehdejších okresních hejtmanstvích. O situaci vypovídá i dokumentace, ze které vyplývá, že například četnické zemské presidium v Brně bylo opakovaně informováno v měsích říjnu a listopadu 1931, že např. v Zigharticích a Frýdberku (dnešní Vápenná a Žulová) hrozí stávky a demonstrace dělníků z místních lomů a vápenek.
Situace stala se neudržitelná ve dnech, kdy začaly být rozdávány výpovědi. 21.11.1931 dala firma Hugo Gessler a spol. v Zigharticích všem zaměstnancům výpověď. Téhož dne firma Rösner z Vidnavy propustila 40% zaměstnanců. Firma Adolf Linder z Černé Vody propustila 22 kameníků. Firmy Franke v Černé Vodě a Förster v Cukmantlu (dnešní Zlaté Hory) oznámili zaměstnancům nížení mezd o 50%. Všechny kamenické firmy v Supíkovicích propustili v té době celkem 150 osob. Jde jen o malý výčet situace v místních firmách. Navíc, zástupci kamenických firem na frývaldovsku oznámili, že do jara roku 1932 hodlají zcela uzavřít všechny provozy v celém regionu!
V takovéto atmosféře, kdy otcové rodin přicházeli o práci a celé rodiny pak o jediný zdroj obživy se není co divit, že došlo k vzedmutí vlny odporu.
Dne 22.11.1931 se i přes veškeré zákazy ve Frývaldově uskutečnila konference, kam se dostavili zástupci dělníků, komunistů, Sociálních demokratů, německých Křesťanských socialistů, odborů i neorganizovaných osob. Svolavatelem byly tzv. Rudé odbory. Na této konferenci bylo tehdy rozhodnuto, že se dne 25.11. uspořádá v celém Frývaldovském okrese generální stávka a v 10 hodin manifestační tábor lidu na náměstí ve Frývaldově.
Ke krvavému střetu mezi průvodem dělnictva dne 25.11. došlo na křižovatce v Dolní Lipové. Jeden proud stovek demonstrantů šel ze strany od Horní Lipové. Na křižovatce, kde odbočuje silnice na Javorník se k nim přidalo dalších cca 1000 protestujících jdoucích právě od Frýdberku a Zighartic. V Zigharticích přitom již došlo k prvními konfliktu, kdy se několik četníků snažilo tento průvod zastavit za použití obušků. Marně.
Za křižovatkou v Dolní Lipové, kde se oba proudy spojili na ně ovšem čekalo četnictvo (cca 40 ozbrojených četníků), které jim cestu do Frývaldova nesmyslně zatarasilo. Obdobný proud manifestantů šel rovněž i od Písečné a České Vsi. Tam ovšem k takovému konfliktu nedošlo. Účastníci byli upozorněni, že je tato akce nepovolená, ale že mají možnost do Frývaldova vyslat pětičlennou delegaci. A tak se také i stalo.
V Dolní Lipové tak došlo při kontaktu mezi účastníky pochodu a četnictvem v půl desáté dopoledne ke střetu. Líčení detailů tohoto střetu je dle jednotlivých zdrojů rozporuplné a nejednoznačné. Faktem ale je, že četnictvo tehdy použilo pušky a během pár minut na silnici leželo nejméně celkem 21 osob v krvi. Demonstranti byli byti pažbami a dle svědků bylo na ně stříleno i v době po první salvě, když se dav snažil útěkem rozptýlit a zachránit. Dle policejních záznamů bylo celkem vystřeleno nejméně 60 ran do davu. Šest osob tehdy zemřelo ihned, dva po převozu do frývaldovské nemocnice a třináct jich utrpělo těžká zranění. Z lékařských zpráv rovněž vyplývá, že střelná zranění byla u zabitých i v oblasti zad což potvrzuje zprávy, že střelba četnictva pokračovala i v době, kdy se dav snažil útěkem zachránit.
Vláda tehdy v reakci na tento masakr rozhodla o tom, že pohřeb obětí musí být proveden tajně v noci bez účasti veřejnosti!!! Díky interpelacím komunistů ve Sněmovně a dalším protestům a vlně odporu nakonec došlo v sobotu 28.11.1931 po třetí hodině odpolední k důstojnému pohřbení sedmi obětí na hřbitově v Zigharticích (Rudolf Hauke je byl téhož dne pohřben v Dolní Lipové. Tohoto pohřbu se účastnilo dle dobového tisku na 2000 lidí). Účast na pohřbu v Zigharticích byla obrovská. V dobovém tisku se uvádí až dvacet tisíc lidí. Své delegace na pohřbu měli kromě rodin obětí, obyvatel zdejších obcí i politické delegace a vyslanci z různých podniků. Šlo tedy o obrovskou manifestaci.
Celá tato tragédie je smutným mementem a obrazem té doby. O to smutnějším, že ne jediným. Jen v letech 1931-33 se v rámci celé republiky konaly desítky demonstrací pracujících za lepší podmínky, mzdy a za samotnou práci a možnost obživy. Například v Radotíně, Duchcově, Košutce či velká Mostecká stávka. Nejen tyto protesty pak byly rozehnány střelbou a zanechaly za sebou desítky mrtvých. V roce 1931 15 zastřelených vč. žen a dětí + 34 zraněných, v roce 1932 4 zastřelení + 18 zraněných a v roce 1933 30 zastřelených + 101 zraněných! Nutno podotknout, že s plným vědomím tehdejší vlády, ministerského předsedy i prezidenta republiky.
Odpor proti zásahu četníků v Dolní Lipové projevili také tehdejší umělci formou výzvy "Nelze mlčet", ke které se přihlásili například Ivan Olbracht, F. X. Šalda, Josef Hora, Václav Vydra nebo Marie Majerová. Básně s tématem frývaldovské tragédie se odrazila i v básních Vítězslava Nezvala či Josefa Kocourka, nebo v knize Julia Fučíka Frývaldov 1931.
A co na to odpovědná místa? Zahájili rozsáhlé vyšetřování. Výsledkem byly destíky zatčených, i z řad zraněných a postřelených. U tehdejšího krajského soudu v Opavě pak padaly rozsudky pro mnoho z nich - Anna Lindnerová (70 let) byla 10.8.1932 odsouzena k jednomu měsíci ve vězení, Alois Grimm pak 13.8.1932 ke dvěma měsícům, Adolf Seifert ke čtyřem měsícům, Emil Hetner ke třem měsícům, Emil Geier ke třem měsícům atd. Nutno podotknout, že díky absenci důkazů padaly tak nízké tresty, které navíc nepřekročily dobu délky vazby obviněných. Z řad četníků nebyl souzen nikdo.
Události té doby bychom si měli stále připomínat a přestat si dobu první republiky idealizovat. První republice se hospodářsky nevedlo. Celé období první republiky provázely trvalé krize, což následně způsobovalo sociální nepokoje, bídu, živoření a časté demonstrace nezaměstnaných. Byla to těžká doba, která měla i své temné stránky, a na ně bychom neměli zapomínat a měli bychom se z nich poučit.
Oběti Frývaldovské stávky:
Rudolf Hauke (18 let, nezaměstnaný kameník),
Heinrich Gröger (24 let, nezaměstnaný),
Rudolf Weese (20 let, pomocný podkovář),
Stefan Glatter (40 let, kameník),
Richard Grötzner (31 let, kameník),
Josef Weiser (kameník),
Hermine Gottwald (33 let, zaměstnaná ve firmě Rössner),
Anna Lux (14 let, zaměstnaná ve firmě Latzel)
Těžce zranění z Frývaldovské stávky:
Marie Tietze, Marie Hauke, Hedvika Hauke, Emma Strauss, Marie Feitert, Marie Amischt, Otto Romge, František Klien, Gustav Stein, František Nimsch, Rudolf Böhm, Josef Berner, Vilém Schubert.
(SNO)