Zaměstnavatel musí svým zaměstnancům zajistit pro jejich práci adekvátní prostředí. Mimo jiné i sociální zázemí. Základní legislativní rámec pro hygienické zázemí staveb vymezuje vyhláška č. 268/2009 Sb. O technických požadavcích na stavby, konkrétní požadavky na sociální zázemí pro zaměstnance najdeme v Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které stanovuje podmínky ochrany zdraví při práci.

Toto nařízení mimo jiné uvádí, že na pracovišti do pěti zaměstnanců lze mít jeden společný záchod, pak už musí být oddělené pro ženy a muže. Počet mís je zde rovněž stanoven a to v závislosti na počtu zaměstnanců. Pro prvních 10 žen a 10 mužů je potřeba vždy minimálně jeden záchod. Pak se požadavky s přibývajícím počtem zaměstnanců upravují dle jejich počtu.

Zřejmě největším oříškem pro mnohé zaměstnavatele je, dodržení vzdálenosti záchodu od jednotlivých pracovišť. Záchod totiž smí být od pracoviště vzdálený maximálně 120 metrů, případně jen 75 metrů při ztíženém přístupu (například při chůzi do kopce či nerovnosti povrchu, při chůzi po schodech apod.). A to může být v některých velkých halách a provozech opravdu problém.

Stejné nařízení dále uvádí, že prostor sanitárního zařízení musí mít výšku nejméně 230 cm a pokud je jeho plocha větší než 30 m2, musí být vysoký nejméně 250 cm.
Neméně důležité jsou i šatny, které musí být zřízeny pro zaměstnance, pokud musí nosit pracovní oděv a nemůžou se z hygienických, epidemiologických nebo jiných důvodů převlékat v jiném prostoru. Mezi sociální zařízení patří i případné sprchy pro zaměstnance. I zde platí pravidla a nelze je například zřizovat bez přímé vazby na šatny.

Na dodržení požadavků dohlíží příslušná hygienická stanice, jejíž pracovníci schvalují i projektovou dokumentaci stavby nebo rekonstrukce.
(SNO)

V posledních dnech médii prošla informace o představách největší odborové centrály o růstu minimální mzdy pro rok 2021 na úroveň blízko hodnoty 16.000Kč. Dle našeho názoru je to stále málo. Náš svaz společně některými dalšími několik let upozorňuje na skutečnost, že takový růst minimální mzdy je nedostatečný a v kontextu porovnání nákladů práce a stanovení minimální odměny za práci v okolních zemích, jsme jednoznačně v rámci střední Evropy stále málo placenou a levnou pracovní silou.

Pro letošní rok jsme navrhovali růst minimální mzdy na hodnotu 16.500Kč a to právě s ohledem na růst minimální mzdy v okolních zemích a tehdejší predikci hodnoty příjmové chudoby. Je sice fakt, že letošní rok je díky situaci s pandemií rokem ekonomicky specifickým, nicméně, jak ukazují statistiky za první pololetí, hodnota minimální mzdy skutečně měla být pro letošní rok nastavena nad hodnotu 15.000Kč.

Stanovování ekonomických prognóz pro rok 2021 je rozhodně těžší než v předchozích letech. Ovšem, jestli chceme zajistit, aby zaměstnanci byli důstojně odměňováni a jejich příjem vystačil alespoň na zajištění životních potřeb a současně umožnil v rozumné míře i spotřebu a tím byl podpořen prodej a výroba, tak rozhodně, bez ohledu na pandemii musí minimální mzda ze současných 14.600Kč opět razantně vzrůst. A to na hodnotu minimálně 17.000Kč, což je i náš požadavek pro rok 2021! Ostatně, jen takovýmto zvýšením se konečně přiblížíme k hodnotě 50% z průměrné mzdy ve státě.

V opačném případě nám totiž stále rychleji ujíždí vlak. Na Slovensku totiž vláda počítá s tím, že od 1. ledna 2021 se minimální měsíční mzda zvýší z 580 eur na 620 eur, tedy přibližně na 16.300Kč. Polská vláda již předložila návrh na zvýšení minimální mzdy na výši 2.800 zlotých, tedy na cca 16.600 Kč! V Německu se také plánuje postupné zvyšování minimální mzdy, a to od 1. ledna 2021 na 9,50 eura za hodinu a od 1. července potom na 9,60 eura za hodinu. V Německu se tedy bude minimální mzda od června 2021 pohybovat kolem 42.000 Kč.

Minimální mzdu stanovuje svým rozhodnutím vláda ve formě Nařízení vlády. Tomuto rozhodnutí předchází jednání se sociálními partnery v rámci Rady hospodářské a sociální dohody, tzv.Tripartity. Bohužel zde nejde o širokou diskusi ani ve společnosti ani napříč odborovým hnutím, ale o komorní debatu pouze několika členů této Tripartity. Hlasy a názory ostatních odborových svazů a organizací nejsou vůbec brány v potaz.

Náš svaz několik let své požadavky předkládá společně s dalšími odborovými uskupeními přímo premiérovi ČR a ministryni práce a sociálních věcí. Ovšem bez výsledku.
(SNO)

Žhavé léto je plném proudu a rtuť teploměru překračuje tropickou třicítku. Pro všechny milovníky koupání je to ideální počasí, ale co ti, kteří nejsou na dovolené a musejí být v práci? Mají právo požadovat po zaměstnavateli, aby jim zajistil nápoje!

V oblasti BOZP totiž platí zásada, že zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky, a to vhodnou organizací práce v oblasti BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům. Tuto povinnost ukládá zaměstnavateli přímo Zákoník práce v §102. Jedním z rizik je i práce v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, tedy práce v chladu a v horku. Proto Zákoník práce v §104 výslovně stanoví, že na pracovištích, kde nelze odstranit či dostatečně omezit rizika, tzn. i při nedostatečných mikroklimatických podmínkách na pracovišti, je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje.

Tato povinnost vzniká zaměstnavateli v případě, že se zabývá pracemi, při nichž je energetický výdej zaměstnanců vyšší než stanoví příslušný předpis a teplota na pracovišti přesahuje 26°C. U zaměstnanců vykonávajících lehčí práce, například v kanceláři, se jedná o povinnost až v případě, že teplota na pracovišti překročí 34°C.
Základ pro posouzení, zda je konkrétní práce vykonávána v teplotním riziku či nikoliv, je samozřejmě ve zjištění teploty na pracovišti. Teplota se pak měří jakýmkoli běžným teploměrem, vždy ve stínu a přímo na pracovišti.

Platí zásada, že poskytnutý ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Pokud se poskytuje balená voda, pak se má jednat o balenou přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou, balenou pramenitou vodu nebo balenou kojeneckou vodu. Doporučené minimální množství ochranného nápoje je 1,5 litru za směnu, při extrémních venkovních podmínkách až 2,5 litru za směnu. Zaměstnancům však nevzniká automaticky nárok na balenou vodu. Jako ochranný nápoj totiž může být považován i tzv. sodobar, či barelová voda ve stojanech. Za určitých okolností lze za ochranný nápoj považovat i kohoutkovou vodu. Nicméně, o určení ochranného nápoje u zaměstnavatele by měl vždy rozhodnout smluvní lékař zaměstnavatele.
(SNO)