Když drobnou manufakturní výrobu vystřídaly v 19. století mohutné továrny, v nichž stroje dokázaly pracovat rychleji a levněji než lidé, vzniklo sociální hnutí zvané luddismus. Jeho stoupenci byli přesvědčeni, že jim stroje berou práci a neváhali je ničit. Tito původně drobní řemeslníci podstupovali marný boj s postupující průmyslovou revolucí, která na jedné straně přinášela nebývalý rozmach, na straně druhé však byla příčinou mnoha příkoří. Společnost 19. století se dramaticky a rychle měnila, vznikala nová odvětví výroby, na světlo světa přicházely stále nové a omračující technologické novinky, země se „zmenšovala“ – zprávu bylo možno poslat telegrafem, parní stroje umožnily rychlejší přepravu a člověk si mohl se svým protějškem poprvé popovídat prostřednictvím telefonu.
Nové technologie ovládly svět. Nastoupila specializace, ale zároveň s ní poklesla i kvalifikace. Dělník už nepotřeboval znát celý technologický postup, po krátkém zaškolení byl schopen vykonávat svůj díl přidělené práce. Za nízkou mzdu, v nevyhovujících a někdy i otřesných podmínkách, 16 i více hodin denně. Muži, ženy děti. Část společnosti bohatla a prosperovala. Možnosti se zdály neomezené. Pak ale přišla studená sprcha v podobě krize, úpadku a války. Války, která znovu nastartovala konjunkturu, protože bylo nutno obnovit to, co bylo zničeno. Pro kapitál je válka výhodnou investicí.
Naše společnost se také nachází v období velkých změn, kdy technologie stále více ovládají život člověka i celého společenství. Internet nás během několika málo vteřin spojí s celým světem, díky mobilnímu telefonu si můžeme s protějškem povídat ze kteréhokoliv místa, cesty do vesmíru nejsou žádnou senzací. Jako houby po dešti rostou továrny, které se specializují na montování součástek čehokoliv. Práci v montovnách obstarávají stroje, kterým lidé pouze připravují materiál. Pracovníci nemusejí znát celý technologický postup, po krátkém zaškolení jsou schopni vykonávat svůj díl přidělené práce. Odborníci hovoří o 4.0. revoluci a myslí především na robotizaci a digitalizaci ekonomiky. Robot začíná dobývat svět. Pracuje ve strojírenství, v automobilovém průmyslu, v lékařství i službách. Nejí, nespí, nevyžaduje dovolenou, nezajímá ho sociální program, neodporuje, nestávkuje. Pro zaměstnavatele je, i při vyšší vstupní investici, dokonalým zaměstnancem.
Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo v loňském roce dokument, který říká, že v následujících 20 letech zanikne kvůli postupující robotizaci a digitalizaci na 400 000 pracovních míst a dalších 1,4 milionu pracovních pozic se bude muset markantně proměnit. Demografický výhled počítá s tím, že v následujících desetiletích poklesne počet obyvatel v produktivním věku, a tím ubude i práceschopných lidí. Například v roce 2031 by mělo být, podle odhadů, v produktivním věku jen 6,5 milionu obyvatel. Celkově bylo vypočteno, že během 20 let se sníží počet práceschopných lidí o 800 tisíc. Vše se zdá být vyřešeno – roboti nahradí lidi. Je to však tak jednoduché?
Kapitalistický systém zná pouze jedinou cestu – s co nejmenšími náklady generovat co nejvyšší zisky. Robotizace se tedy zdá být tou nejlepší cestou k vytvoření maximálního zisku. Nicméně i kapitalističtí ekonomové připouštějí, že plná robotizace přináší úskalí. Základní otázkou je, jak nahradit lidem ztracenou práci a tím i výpadek příjmu. Lidé bez příjmů se stávají nebezpečnými. Některé státy se pokoušejí jít cestou kratší pracovní doby při zachování stávající výše příjmu, jiné provádějí experiment s garantovaným měsíčním příjmem. Všechna tato řešení však vycházejí z kapitalistického pojetí ekonomiky a jsou jím tedy limitována. Válka stále znamená pro kapitál výhodnou investici.
Nové technologie, nano-vědy, automatizace a robotizace nabízejí lidstvu možnost globálního propojení a netušených příležitostí. Pokud k nim přistoupíme jako k nástroji, který umožní síťování a rozvoj spolupráce napříč celým světem, nástroji, který nebude sloužit k obohacování bohatých a zbídačování chudých, nástroji, který bude využíván solidárně a humánně, můžeme vstoupit do první opravdu lidské kapitoly dějin civilizace.
(SNO)